Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Fialová měla patent na vznešené dámy. Slušela jí výstřednost i šestákové romány

Lidé

  12:05
PRAHA - Oduševnělá krása Květu Fialovou předurčila k rolím žen vznešených, osudových a nedostupných. Měla přímo patent na šlechtičny a nebyla to jen kněžna z Babičky, do podobné role ji obsadil třeba Václav Krška ve svém poetickém přepisu Turgeněvových Jarních vod, kde hrála spolu s mladičkým Vítem Olmerem, hraběnkou byla i v Ostře sledovaných vlacích Jiří Menzela. V úterý ráno Fialová zemřela ve věku 88 let.

Jedna z nejslavnější rolí Květy Fialové - Tornádo Lou ve filmu Limonádový Joe. foto: REPROFOTO

Anglickou lady si zahrála v parodii na brakovou literaturu Bořivoje Zemana Fantom z Morrisvillu a další kněžnu v komedii Adéla ještě nevečeřela – v takovém žánru se výtečně propojily její dvě polohy – na jedné straně femme fatale na druhé žena se smyslem pro humor, nádherně jízlivou ironii.

Květa vyznávala velmi originální pojetí humoru, ironii kombinovala s exaltovaností a vycházely z to nesmírně vtipné postřehy a sarkasmy, někdy i docela drsné, které pronášela s nebeským pohledem a grácii.

Zemřela herečka Květa Fialová. Bylo jí osmdesát osm let

Na prahu dospívání ji potkal drastický zážitek, v Borohrádku u Hradce Králové ji s pistolí u hlavy znásilnili dva sovětští vojáci, přihlížela pak jejich popravě před nastoupeným plukem. Dlouho o tom mlčela, věděli to jen kolegové a přátelé, prozradila to médiím až po roce 1990, ale ovlivnilo ji to na celý život, a i když jistě s nadsázkou pronášela, že muži jsou nepovedený poddruh, cestu k normálnímu vztahu s mužem si musela najít sama.

Našla ho až v manželství s režisérem Pavlem Hášou, které skončilo až jeho smrtí. V roce 1962 se jim narodila dcera. Herečka se vždy zajímala o orientální náboženství, zejména o buddhismus, ale také o okultismus.

Pocházela ze slovensko-české rodiny, umělecké sklony zřejmě podědila po matce a sochařce. Rodina se ze Slovenska musela odstěhovat v roce 1938. Po válce matka odešla a Slovensko a Květa začínala v roce 1946 jako elévka v Českém Těšíně, za rok odešla na konzervatoř a pak absolvovala brněnskou JAMU. Po několika působení v oblastních divadlech ji v roce 1958 Jan Werich nabídl angažmá v Divadle ABC, po vzniku Městských divadel pražských v roce 1962 přešla do tohoto svazku a zůstala zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1991.

Výtečně ji šly konverzační komedie a ve starším věku se specializovala na výstřední staré dámy. Hrála v mnoha komediích a fraškách, od Feydeaua přes de Filippa až po Camolettiho, v Horníčkových hrách, komediální repertoár byl důležitou součástí dramaturgie MDP a herecký typ Fialové byl v něm svým způsobem nenahraditelný.

Dobře se uplatnila i ve vážnější části dramaturgie. Přízračná a ledová byla třeba její postava Luny v poetickém Lorcově dramatu Krvavá svatba nebo roztomile potrhlá Konstancie v Bláznivé ze Chaillot (obojí režie Karel Kříž).

Jednou z prvních rolí v MDP byla Charlotta ve slavné Ornestově inscenaci Marceauova Vajíčka, dobře se doplňovala s děsivým cynismem hlavního hrdiny Václava Vosky. V devadesátých letech hostovala na své někdejší mateřské scéně i jinde, často v agenturních divadlech.

Květa Fialová (2004).
Květa Fialová začínala v divadle u Jana Wericha.

Například v ABC nastudovala s režisérem Ladislavem Vymětalem hru Harold a Maud, v hlavní ženské roli okouzlující a potrhlé staré dámy, která mladého přítele probudí k životu „vystřídala“ Marii Rosůlkovou, která léta před ní v této roli slavila úspěchy v partnerství s Viktorem Preissem, Fialové sekundoval Filip Blažek. Než se s profesí rozloučila ještě spolupracovala se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti.

Nejslavnější filmovou rolí Květy Fialové byla bezpochyby Tornádo Lou, parodii herečka milovala a dokázala tuto polohu vystihnout s nezapomenutelnou elegancí a vtipem, takovou femme fatale z šestákových románů uměla zahrát snad jen ona.