Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: K čertu s Koněvem. Socha maršála je symbolem čtyřicetileté mizérie

Názory

  12:00
PRAHA - Ty Koněve, řve na svého souseda lampasáka (takto Miroslava Donutila) ctitel prvorepublikové demokracie v podání Jiřího Kodeta. Z jeho dikce vyplývá, že protivníka chce urazit a má ho za kolaboranta a blbce. Když Jan Hřebejk točil Pelíšky, byly tyto věci jasné – kdo si do štítu vetkl proletářský internacionalismus a nadřazoval zájmy Sovětského svazu nad zájmy své země, byl prostě kolaborant. Dnes ovšem má vrah z Budapešti roku 1956 a pochybný osvoboditel Prahy své rudé zastánce, kteří by se opět rádi přimkli k dubisku na východě.

Růžovou barvou posprejovaná socha Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Bubenči. foto: MAFRA - PETR TOPIČ

To, že jeho sochu v Dejvicích teď někdo natřel na růžovo, je jedině správně, Koněv tam už dávno neměl stát. Ať si radnice své vysvětlovací cedulky strčí za klobouk, takhle by s dodatky mohl někde stát Hitler, Stalin i Gottwald. Tím spíš, že je dobře známo, jak to s osvobozením Prahy Sovětskou armádou bylo doopravdy, ani ten tank na Smíchově nebyl pravý. Sověti by klidně nechali Prahu rozmlátit, stejně se zachovali ve Varšavě, a ta to bohužel odnesla. Američané stáli v Plzni, a i když by v Praze byli za hodinu a půl, dál nesměli. Už na Jaltě bylo vše rozhodnuto, skvělí sovětští chirurgové voperovali srdce Evropy do její řitě, jak se praví ve starém vousatém vtipu.

Růžovou barvou posprejovaná socha Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí...
Posprejovaná socha maršála Ivana Koněva v Praze 6.

MACHALICKÁ: Neblahé signály z Brna. Aby občanova morálka neutrpěla

A tak Prahu před Němci a zničením zachraňovali sami Pražané za pomoci Vlasovců, zoufalců moderních dějin. Koněv byl nelítostný vykonavatel imperiální politiky Sovětského svazu. Ten, kdo utopil v krvi maďarské povstání, dohlížel na stavbu berlínské zdi a zdá se, že měl prsty i v přípravě obsazení Československa v roce 1968, si žádnou sochu nezaslouží. Její odstranění by určitě nebylo snižováním oběti tisíců „bezejmenných“ sovětských vojáků za 2. světové války.

 Lze též argumentovat tím, že některé osobnosti, které pomníky mají, se v dějinách chovaly jako lítá zvěř, Žižkou počínaje, Napoleonem konče. A že historie se nemá opravovat, a když jsme dřív poklonkovali Sovětům, nemáme to vymazávat. Jenže zrovna tak byla sovětská kuratela velké části národa vnucena a socha Koněva je symbolem čtyřicetileté mizérie a vypadá to, že plánované jasné zítřky, ke kterým naštěstí nikdy nedošlo, pořád oslavujeme. A to ani nemluvě o tom, že je to dílo bez umělecké hodnoty. Tak ať už jde k čertu.