Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: Nepříjemná pravda nikoho nevzrušuje. Tichá bolest by dnes nevznikla

Kultura

  18:00
Česká televize opět reprízovala film Martina Hollého Tichá bolest. Při každém dalším zhlédnutí si uvědomuji, že je to jeden z nejsilnějších filmů polistopadové doby. Vznikl v roce 1990, tedy v době, která se zdá být ode dneška vzdálená světelné roky.

Rudolf Hrušinský. Snímek Tichá bolest (1990). foto: ČT

Tichá bolest má silný étos a bez pardonu pojmenovává, jaké zlo znamenalo čtyřicet let komunismu. Žádné dnešní bagatelizování, omlouvání a rozbředávání, ale jasný názor. Nepříjemná pravda, která dnes vadí anebo – a to je možná horší – už nikoho nevzrušuje.

Hollého práce s herci ve filmu je naprosto ukázková. Je tu jedinečný Rudolf Hrušínský v roli dědečka, který vychovává vnuka, jemuž komunisté popravili tátu. Hraje s velkou autenticitou člověka, který by nesklonil hlavu, ani kdyby mu o ni mělo jít. Hrušínský postavě propůjčil sugestivní vnitřní odhodlání a divák s ním jde od první minuty, prožívá jeho marný vzdor a sklání se před neokázalou moudrostí starého muže, který se už tolikrát setkal se smrtí druhých, že už se jí nebojí. A mladý Ivan Jiřík jako jeho vnuk mu byl důstojným partnerem. Těžce prožívající nespravedlnost světa, byl stejně citlivý jako zaťatý a nesmiřitelný. Tihle dva hrají prim, ale Hollý obsadil začínající generaci přibližně dnešních pětapadesátníků – Miroslava Táborského, Martina Dejdara, Jiřího Langmajera, Jiřího Pomeje, Daniela Landu a všichni hrají jak z partesů.

Martin Dejdar a Jiří Pomeje.Snímek Tichá bolest (1990).

MACHALICKÁ: Odhalené nymfy. Zrušme Rubense, toho nestoudníka

A je třeba říct, že výborně tu ztvárnil roli sadistického zupáka Vítězslav Jandák, kombinace tuposti a zákeřnosti, jakou scenárista Jiří Křižan postavu vybavil, je v jeho podání až dechberoucí, takových psychopatů byla armáda bezpochyby plná, ale zprostředkovat jejich náturu a nesklouznout k šabloně není vůbec jednoduché. Hollý měl také skvělý scénář, do něhož Křižan bez patosu vložil veškerou šíři nezměrného utrpení, kterou jeho rodině komunistický režim přinesl, s tím vším divák přirozeně jde a může se vciťovat.

Vyrostli noví Hrušínští

Bohužel tenhle filmový proud silných příběhů s morálním apelem z devadesátých let vyšuměl do ztracena, nikdo jej nerozvinul ani na něj nenavázal. Český film minimálně deset let klesá stále hlouběji, plytké scénáře, bezradné režie bez výpovědi, rozmělňování dřívějších úspěchů a postupů anebo vyslovené kýče, to je dnešní realita. Těžko si představit, že by dnes vznikl takový film, jako je Tichá bolest, a není to tím, že nám třeba chybí Rudolf Hrušínský. Máme dost výborných herců, kteří jsou v jeho věku, ale který režisér si dá tu práci a seskládá obsazení z jiných umělců než těch, kteří právě „jedou“? A přitom by stačilo se občas vypravit do divadla, třeba na Palmovku, takový výkon, který podává Jan Vlasák v Klatově inscenaci Shakespearovy hry Něco za něco přímo vybízí obsadit jej do další velké role. A proč ne filmové, že?

Ostatně, když už jsme u srovnání současného českého divadla a filmu, pak zatímco divadlo vykvétá množstvím květů a dokáže se zajímavě i provokativně vyjádřit k naší současnosti, film skomírá. Také se zdá, že čím víc se toho točí, tím je to horší, ostatně výrazem bezmoci je nominace Slámovy Báby z ledu na Oscary. Posílat do světové soutěže film z okresního přeboru je vážně zoufalství, stejné jako udělování filmových cen podle oblíbeného vzoru mezi slepými jednooký králem.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!