Lidovky.cz: Podle ruské opozice je nemožné, aby se vražda Němcova odehrála bez vědomí Kremlu. Souhlasíte?
Boris Němcov zemřel v samém srdci Moskvy, na dohled od zdí Kremlu, na jednom z nejpřísněji střežených míst na světě, v oblasti, která je pod pečlivým dohledem stacionárních kamerových systémů. Příznačné je, že v pátek večer byla část z nich mimo provoz, údajně kvůli pravidelné údržbě. Dále: ruské tajné služby věděly v podstatě o každém Němcovově kroku, léta ho sledovaly a odposlouchávaly, v rámci diskreditační kampaně zveřejňovaly vybrané pasáže z odposlechů v bulvárních médiích, jelikož Němcov si uměl užívat života a byl milovníkem žen.
Navzdory tomuto důkladnému „monitoringu“ byl Němcov zastřelen. A nejen to, střelec z místa činu bez větších potíží zmizel. V mých očích celkem jasná rovnice: pachatelé si museli být prakticky jistí svou bezpečností a budoucí beztrestností. A to je jeden z nejvýraznějších indikátorů, že za vraždou Němcova stojí ruská státní moc. Já osobně považuji angažmá Kremlu za velmi pravděpodobné.
Lidovky.cz: Vyšetřovatelé přišli s tezí, že vrah nebyl profesionál a možná ani nevěděl, na koho střílí...
Co na to říct? Opakuji: Němcov byl zavražděn hned vedle Kremlu. Zasáhly ho čtyři kulky, které podle řady zdrojů trefily hlavu, srdce, žaludek a játra. Vypadá takhle práce amatérského střelce? Podobně skepticky pohlížím na ty teorie, které dávají Němcovovu záhadná smrt smrt za vinu jeho bouřlivému osobnímu životu a jako motiv předkládají žárlivost. Není třeba popírat, že Němcov byl sukničkář, ale ve světle okolností jeho vraždy se mi to jeví jako stěží uvěřitelné vysvětlení.
„Ve jménu Borise“.
Lidovky.cz: A další teorie ruské vlády? Tedy ukrajinští, případně ruští pravicoví radikálové? Nebo kavkazští islamističtí teroristé?
Ano, Němcov se o islámském radikalismu často vyjadřoval jako o hrozbě, ale to dělá v Rusku kdekdo, ostatně včetně Vladimira Putina. Ultranacionalistická stopa se nedá vyloučit, vyšetřovatelé mohou podle mého názoru obvinit například mladé černosotněnce, ale i v případě, že by vykonavatelé vraždy pocházeli z řad pravicových extremistů, umím si jen těžko představit, že by konali bez požehnání Kremlu. (Černosotněnci: ultranacionalistické politické uskupení, které se zrodilo na počátku minulého století v carském Rusku. K tradici tohoto protofašistického hnutí se dnes hlásí část ruské extremistické scény, pozn. red.)
A ty sugestivní náznaky, že vraždil Pravý sektor... Jak by Pravý sektor mohl zorganizovat tak spektakulární popravu přímo pod nosem Kremlu? Vždyť je to absurdní. Teď už jen zbývá, když to přeženu, aby režim přišel s tvrzením, že si to Němcov ve skutečnosti udělal sám.
„Terorista číslo 1.“ Opozice viní z vraždy Borise Němcova ruský režim v čele s prezidentem Putinem.
Lidovky.cz: Na vyšetřování ovšem osobně dohlíží sám prezident Putin...
Politik, jehož režim je z likvidace Němcova podezříván, slíbí, že osobně převezme kontrolu nad vyšetřováním – už tento samotný fakt případnou nezávislost vyšetřování velmi zatíží. Tím neříkám, že vraždu nutně nařídil sám Putin, naopak. Putin není Stalin, a chápeme-li jeho režim jako osobní diktaturu a jednolitý celek, děláme chybu.
Naopak, ruský mocenský aparát je nesmírně mnohovrstevnatý, skládá se z většího množství frakcí, jejichž vzájemné vztahy mají mnohdy k harmonii daleko. Němcovovu vraždu mohla zorganizovat jedna z těchto frakcí, přičemž jiným se jeho smrt líbit nemusí, dokonce pro ně může být kontraproduktivní. Umím si také představit, že pachatelé vraždili bez Putinova vědomí, byť to považuji za nepravděpodobné. Nicméně to jsou všechno jen spekulace, konkrétní a jasné odpovědi chybí a je otázka, zda se je vůbec někdy dozvíme. Každopádně platí, že Ruská federace není státem, který by byl schopen vést nezávislé vyšetřování politicky takto závažné vraždy.
Lidovky.cz: Co tedy Němcovova likvidace pro Rusko znamená?
Boris Němcov patřil k vůbec nejpřednějším osobnostem ruské opozice, zároveň byl jednou z jejích nejvýraznějších a nejcharismatičtějších tváří. Navíc nebyl žádným novodobým úkazem jako například Alexej Navalnyj, ruskou politiku dosti zásadně ovlivňoval už nějakých dvacet let – připomínám, že v 90. letech zastával post gubernátora Nižného Novgorodu, pátého největšího města Ruské federace, byl také vicepremiérem a jednu dobu se o něm dokonce uvažovalo jako o možném nástupci Borise Jelcina.
Když byl nakonec vybrán jako Jelcinův nástupce Vladimir Putin, Němcov jej zpočátku podporoval. Pak se ale přetavil v ostrého kritika vlády a stal se jedním ze symbolů odporu vůči Putinovi. Jako takový byl pro režim nebezpečný, přestože šance, že by Putina mohl nahradit, byla minimální.
Lidovky.cz: Proč?
Neměl potřebný potenciál, nikdy by se nemohl těšit tak široké podpoře ruské populace, jakou si dnes užívá Vladimir Putin. Mnozí Putinovi kritici mají příliš krátkou paměť: zapomínají, že jelcinovský režim nebyl o moc lepší. To, že Rusové dnes tak masově podporují Putina, není jenom důsledek kremelské propagandy, jakkoli účinné. Jelcinovo Rusko, to byl zmar a chaos, mafiánské vraždy na denním pořádku, obrovské sociální problémy a ekonomika v troskách, a Němcov, podobně jako další tzv. liberálové spjatí s Jelcinem, ze sebe tu pachuť 90. let nikdy nesmyl. Ze socioekonomického úhlu pohledu se Rusové nikdy neměli líp než za Putina. Široké vrstvy populace nemají zatím moc důvodů, aby se proti současnému prezidentovi bouřily.
Nedělní pochod v Moskvě.
Lidovky.cz: A nedělní pochod v Moskvě?
Ruské ministerstvo vnitra tvrdí, že marše se zúčastnilo asi 17 tisíc lidí, podle fotografií bylo nicméně účastníků nesrovnatelně víc. Jenže to je Moskva. Kolik lidí vyšlo do ulic například v Omsku, v Jekatěrinburgu, Machačkale nebo ve Vladivostoku? V Jakutsku, Ufě nebo třeba v Grozném? Obávám se, že vražda Borise Němcova režimem příliš neotřese. Aspoň v krátkodobém horizontu.
Ve střednědobé perspektivě se pochopitelně může, podobně jako ukrajinská krize, pád ropných cen či dopad sankcí, stát jedním z kamínků, které mašinerii režimu zadrhnou, případně úplně zlikvidují. Ale nad tím, zda se to skutečně stane, visí velký otazník. Nicméně pokud je za Němcovovým odstranění skutečně Putinův režim, dokazuje to, že má strach.
Lidovky.cz: Z čeho?
Ze ztráty moci. Z toho, že by se v Rusku opakoval gruzínský a ukrajinský scénář. Ostatně podle mého názoru je celé ruské angažmá v ukrajinské krizi vedeno v prvé řadě snahou, aby se těmi tzv. barevnými revolucemi nenakazila i Moskva, i když já osobně se domnívám, že ruská společnost, na rozdíl od gruzínské nebo ukrajinské, není zatím na svržení režimu nastavena. Což ale neznamená, že se Kreml nebojí, a Němcov byl jeden z těch, který podobné revoluční procesy podněcoval. Takže byl umlčen – drastickou metodou, ovšem v kontextu Ruska nijak neobvyklou, tento způsob řešení problémů bohužel není v ruském prostředí výjimečný. Pokud má režim vraždu Němcova na svědomí, což je, opakuji, velmi pravděpodobné, jedná se o typický akt státního teroru.
Lidovky.cz: Likvidace protivníka jako výstraha celé opozici?
Přesně tak. To, že byl zavražděn tak známý a vlivný politik, dokazuje, že nikdo není v bezpečí. Annu Politkovskou znal celý svět, mnozí doufali, že si na ni netroufnou. Přesto zemřela. V Rusku má umlčování opozičních hlasů charakter klasických mafiánských vražd pro výstrahu. Uvedu vám příklad: mafie vymáhá výpalné v pekárnách a jeden z pekařů jí odmítne platit. Ten pekař sám o sobě pro ni není zas tak důležitý; důležité je, že se jí protiví a že jeho příkladu mohou následovat i jiní. Takže toho vzpurného jedince odstraní, nejlépe před očima všech ostatních pekařů. A udusí tak vzpouru v zárodku. Obávám se, že vražda Němcova ruskou opozici ještě víc oslabí. Minimálně na půdě Ruské federace, protože si myslím, že povede k další emigraci aktivních opozičníků. Ostatně, nemálo mých známých, kteří s politikou Kremlu nesouhlasí, už režim za hranice vyhnal.
@Kasparov63 for every critic that suddenly died? Deny all? pic.twitter.com/5yiHVcHcz2
— Capt_M (@Capt_Mhack) 2. Březen 2015TOMÁŠ ŠMÍD Politolog a historik Tomáš Šmíd vyučuje bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se výzkumem ozbrojených konfliktů a organizovaného zločinu v euroasijském prostoru. Jeho publikační činnost zahrnuje mj. monografie Organizovaný zločin v Ruské federaci či Český organizovaný zločin. Od vyděračů ke korupčním sítím (spoluautorství s Petrem Kupkou). V současnosti se soustředí především na problematiku povstalectví na severním Kavkaze. |
