Počet případů nakažení žloutenkou stále stoupá. Podle lékařů za to může pokles kolektivní imunity. „Populace díky zvýšení hygienických standardů přestává být takzvaně promořená, takže ta infekce může mít těžší průběh. Narůstá podíl lidí, kteří se s virem nikdy nesetkali a nemají proti němu protilátky,“ zdůvodňuje lékařka Soňa Fraňková, zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM.
„Rizikové jsou samozřejmě kliky, madla v městské hromadné dopravě, držadla nákupních košíků. Lidé by měli změnit své chování. Stačí se podívat na parkovišti u supermarketu, kolik lidí si hned v autě něco zakousne za volantem, aniž by si předtím umyli ruce,“ uvedla ředitelka protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Pardubického kraje Jana Daňková.
Nejúčinnější formou ochrany je podle odborníků očkování. „Obyvatelům Prahy doporučujeme, aby zvážili očkování proti virové hepatitidě A. Vakcína se podává ve dvou dávkách a spolehlivě zajišťuje dlouhodobou ochranu,“ uvedli hygienici.
Očkování proti žloutence.
Kde se žloutenka vzala?
Žloutenka, odborně nazývaná hepatitida, není samostatná nemoc, ale spíše příznakem vážného poškození jater. Tento stav je způsobený zvýšenou hladinou žlučového barviva bilirubinu v krvi. Žluté zbarvení kůže a očí je až následný projev zánětu jater.
Ačkoli se nám žloutenka může zdát jako problém moderní doby, první zmínky o ní pocházejí již ze sumerských tabulek z 3000 před naším letopočtem a o epidemiích se zmiňoval i Hippokratés. |
V průběhu historie byla hepatitida častým jevem, zejména v dobách válek. Během napoleonských a obou světových válek postihla miliony vojáků. Dnes víme, že byla způsobena nedostatečnou hygienou a šířením virů. K dalším epidemiím docházelo ve 2. světové válce, kdy byly některé vakcíny kontaminovány lidským sérem, což vedlo k masovému šíření hepatitidy.
Kolik typů žloutenky existuje a která je nejčastější?
Světová zdravotnická organizace (WHO) rozlišuje pět hlavních typů virové hepatitidy: A, B, C, D a E. V České republice a Evropě se nejčastěji setkáváme s typy A, B, C a E.
Z epidemiologického hlediska jsou nejzávažnější typy B a C. Ty totiž mohou přejít do chronického stadia, které může vést k cirhóze nebo dokonce rakovině jater. Naopak, typy A a E jsou akutní formy, které ve většině případů nezanechají trvalé následky.
Příznaky, inkubační doba a přenos žloutenky
Jak poznat, že mám žloutenku? Mezi hlavní příznaky patří žluté zbarvení kůže a očí, tmavá moč a světlá stolice, únava, horečka a nevolnost, bolest břicha a kloubů a ztráta chuti k jídlu.
„Tyto příznaky se objevují mezi třetím měsícem a půl rokem po nakažení. Problém spočívá v tom, že takto se manifestuje jen deset až patnáct procent všech přenosů. Z toho vyplývá, že většina infikovaných o začátku své nemoci neví, nejde k lékaři, a choroba tudíž často přejde do chronického stádia,“ varuje expert na žloutenku Prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.
Příznaky se však mohou u jednotlivých typů lišit a občas probíhá infekce i bez zjevných symptomů. To je nebezpečné zejména u typů B a C, kdy může dojít k trvalému poškození jater.
„Neléčená nákaza je extrémně nebezpečná, ve třetině případů se vyvine v jaterní cirhózu. U dlouhodobě infikovaných existuje riziko různých krevních onemocnění včetně rakoviny krve (lymfomů), onemocnění ledvin, autoimunitních onemocnění,“ dodává Petr Urbánek.
Inkubační doba se u každého typu liší:
- Hepatitida A: 15–50 dní (průměrně 28 dní)
- Hepatitida B: 60–150 dní (průměrně 90 dní)
- Hepatitida C: 14–182 dní (průměrně 14–84 dní)
Jak se člověk nakazí žloutenkou?
- Typ A: Přenos je fekálně-orální. K nákaze dochází při konzumaci kontaminované vody nebo jídla a také při přímém kontaktu s nakaženou osobou kvůli nedostatečné hygieně.
- Typ B: Přenáší se krví a tělesnými tekutinami (sliny, sperma, poševní sekret). Mezi nejčastější cesty patří pohlavní styk, sdílení jehel u injekčních uživatelů drog nebo přenos z matky na dítě během porodu.
- Typ C: Hlavní cestou je krevní přenos. Největší riziko představuje sdílení jehel, nesterilní zdravotnické nástroje a transfúze (dnes je riziko značně sníženo testováním krve).
- Typ D: Vyskytuje se pouze u lidí již nakažených typem B.
- Typ E: Přenos je obdobný jako u typu A, tedy fekálně-orální cestou, a je často spojován s cestováním do exotických zemí.
Jak se léčí žloutenka a jak dlouho trvá léčba?
- Hepatitida A: Neexistují specifická antivirotika. Léčba je podpůrná, spočívá v odpočinku, hydrataci a dietě. Většina pacientů se plně zotaví během několika týdnů až měsíců.
- Hepatitida B: U akutní formy se léčí pouze příznaky. Chronická forma vyžaduje dlouhodobou antivirovou léčbu, která má za cíl potlačit virus a předejít vážným komplikacím. V některých případech je nutná i transplantace jater.
- Hepatitida C: Díky moderním antivirotikům s přímým účinkem (DAA) je léčba velmi účinná, s úspěšností přesahující 95 %. Léčba obvykle trvá 8–12 týdnů a vede k úplnému vyléčení.
Léčba žloutenky C stojí půl milionu korun. Do roku 2030 bychom se jí ale mohli zbavit nadobro, říká infektolog |
Jaká je prevence?
- Očkování: Proti hepatitidě A a B existuje účinné očkování. V České republice je očkování proti hepatitidě B povinné pro všechny děti narozené od roku 1989. Očkování proti hepatitidě A je doporučeno pro rizikové skupiny a cestovatele.
- Hygiena: Pro prevenci typů A a E je klíčová správná hygiena rukou a konzumace nezávadné vody a potravin.
- Bezpečné praktiky: Pro prevenci typů B a C je nezbytné používat ochranu při pohlavním styku a vyhýbat se sdílení jehel a dalších osobních věcí, jako jsou zubní kartáčky nebo žiletky. Klíčové jsou také programy pro testování krve a osvěta pro rizikové skupiny.
Zrádná žloutenka. Ročně se jí nakazí tisíce lidí, vyhnout se jí můžete díky očkování |
Pokud máte podezření, že jste se mohli nakazit, neváhejte se nechat otestovat včas. Žloutenku typu C dokáže z testu diagnostikovat jakýkoliv praktický lékař, který nakaženého odkáže na další vyšetření do hepatologických center nebo infekčních ambulancí. Anonymní testování provádějí například K-centra nebo Česká společnost AIDS pomoc.
