Ve skutečnosti upadl Stalin, vlastním jménem Josif Vissarionovič Džugašvili, do bezvědomí už v noci na 1. března. Po obvyklé pijatice s vybranými členy vedení Sovětského svazu šel spát. Byla neděle. Strážní se báli ho dopoledne vyrušovat, měli to zakázané. Nakonec za ním zašli až v deset hodin večer. Vyděsili se. Ležel na zemi, byl v bezvědomí a pomočený. Jeho hodinky se zastavily na půl sedmé, zřejmě se ráno šel napít a přepadla ho mrtvice, popisuje Pacner.
Strach a hrůza, které kolem Stalina panovaly, ale ztěžovaly zjistit reálný stav věcí. Lékaři se ho báli a měli strach se k Stalinovi chovat jako k pacientovi.
Navíc umírajícího vůdce sledovali nepřetržitě nejen lékaři, ale i jeho podřízení, kteří hráli o budoucí rozdělení moci. Šlo o hodně.
Stalinův stav se 5. března zhoršil, začal zvracet krev, klesl mu krevní tlak a puls a smrt si pro něj přišla deset minut před desátou večer. Bylo mu 74 let.
Zemřel Stalin. Bojte se všichni! Mocný, moudrý a spravedlivý vládce už světem obávané impérium nespravuje |
Celý Sovětský svaz se zahalil do smutku a s ním i všechny země sovětského bloku.
Radost naopak zavládla ve věznicích a pracovních táborech. První neprávem uvěznění lidé začali opouštěli vězení a pracovní tábory na Sibiři, na Dálném východě a v Arktidě. V Sovětském svazu vyrostlo takřka 500 táborových komplexů, v roce 1952 jich bylo ještě asi 200 a v nich přežívalo na 13 milionů vězňů. Kromě toho nejméně šest milionů lidí žilo ve vyhnanství, připomíná Pacner.
V frontě na rakev zemřely stovky lidí
Tělo nebožtíka bylo nabalzamováno a převezeno do Moskvy, kde bylo vystaveno v sloupovém sálu Domu odborů. Do Moskvy se sjely údajně až dva miliony lidí, aby se vůdci světového proletariát naposledy poklonily.
Centrum Moskvy nemohlo takové množství lidu ani fyzicky pojmout, úřady navíc nijak neregulovaly přístup dalších a dalších truchlících a východy do bočních ulic nechaly zablokovat nákladními automobily.
To vše vyústilo den před pohřbem, tedy 8. března 1953, v tragédii. V tlačenici k vystavené rakvi zahynuly stovky lidí. O katastrofě se až do perestrojky nesmělo veřejně mluvit. „Bylo to Stalinovo krvavé rozloučení s národem,“ zavzpomínal jeden ze svědků, dramatik a historik Eduard Radzinskij, který se ze zmítajícího davu vyprostil na poslední chvíli.
Stalin, slunce naše, už nesvítí. Jak vzpomínají na úmrtí sovětského vůdce čeští pamětníci? |
V Kremlu se po Stalinově smrti rozpoutal nový boj o moc. Pro začátek se Grigorij Malenkov stal předsedou vlády a Nikita Chruščov tajemníkem strany, Lavrentij Berija dál ovládal bezpečnost.
V létě 1953 Chruščov získal většinu členů politbyra proti Berijovi, nechal ho zatknout a koncem roku popravit. Začaly rehabilitace politických vězňů a nesmělá destalinizace. Tu ukončil až nástup Leonida Brežněva do čela Kremlu v říjnu 1964.
