zavřít
1 / 20
náhledy
S nástupem soukromého podnikání dělení restaurací sice zaniklo, ale pojmy „čtvrtá cenová“ nebo jednoduše „čtyřka“ dodnes označují podniky nevalné kvality či pochybné pověsti. Klasifikace pohostinských zařízení na čtyři skupiny v padesátých letech neznamenala pouze odlišnou cenu za stejný nápoj, ale rozdíl byl také v obsluze, nabídce jídel a vybavení. Pojďme se vydat na fotografické putování československými hospodami. Začínáme v pražské hospůdce „U dvou srdcí“, kde bylo stále plno. Snímek z roku 1972.
Autor: ČTK
Mniši se vždy museli řídit přísnými pravidly a světské radovánky v jejich životě nemají místo. Výjimkou je pivo. To se v klášteře augustiniánů u sv. Tomáše v Praze na Malé Straně začalo vařit v roce 1352. Zdejší pivnice je tak tou nejstarší v Praze. Snímek z roku 1932.
Autor: ČTK
Na začátku 50. let prošlo veřejné stravování výraznou reformou. Nastalo rozdělení na čtyři cenové skupiny. Lišily se nejen nabídkou jídel, ale také celkovou úrovní služeb. Legendou se staly podniky IV. cenové skupiny, kam spadaly ty nejobyčejnější nálevny, pajzly a krčmy. Oficiálně šlo o „zařízení specializovaná převážně na podávání piva a jídel vhodně doplňujících jeho konzumaci“. Z teplých pokrmů se tam směly podávat pouze polévky. Snímek z roku 1950 pochází z hospody ve Veleni.
Autor: ČTK
Do hospody za kulturou. Jednotný svaz českých zemědělců spolu s ministrem sociální péče umožnily zemědělským maminkám s velkým počtem dětí osmidenní rekreační a kulturní návštěvu v Prahy. Pro všechny tyto ženy, které ve svém životě plném tvrdé práce nepoznaly dosud co je to dovolená, to byl radostný a silný zážitek. Maminky byly ubytovány v Ženském klubu ve Smečkách. Účastnily se autokarové vyjížďky Prahou, aby poznaly krásy a život hlavního města, navštěvovaly muzea, divadla, továrny a kulturní a sociální instituce. Zároveň s akcí maminek uspořádal Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ) podobnou akci zvlášť pro zemědělce. Společně pak byly pro ně pořádány společenské večírky s programem, kde si mohly zatančit a obveselit. Snímek z roku 1949.
Autor: ČTK
Známý Hostinec u Kalicha na snímku z roku 1957.
Autor: ČTK
Chvilka soustředění nad partií šachu v zahradní restauraci v Praze na Vyšehradě, červenec 1963.
Autor: ČTK
Nejvýznamnější pražskou secesní stavbou byl Obecní dům. Se stavbou na ploše 4214 m2, podle návrhu a projektu architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky bylo započato v roce 1905. V roce 191 tuto víceúčelovou budovu uvedli do provozu. Na snímku z roku 1986 je Francouzská restaurace.
Autor: ČTK
Stále rušno bylo v letenské restauraci Praha. Stříbřitě bílý pavilon v Letenské stráni na Vltavou lákal nejen svou kuchyní, která na světové výstavě „Expo 58" získala v Bruselu 1. místo, ale také panoramatickým pohledem na Prahu.
Autor: Profimedia.cz
Bruselská restaurace Praha na Letenské pláni. Snímek z roku 1964.
Autor: ČTK
Jubilejní milióntý hektolitrový sud „dvanáctky“ vyjel 23. prosince 1965 z brány plzeňského Prazdroje. V historii plzeňského Prazdroje to bylo v té době podruhé, kdy se podařilo za rok tolik piva vyrobit.
Autor: ČTK
Bruselská restaurace v Letenských sadech na terase nad Vltavou. Snímek z roku 1963.
Autor: ČTK
Mezi čtvrtou cenovou skupinu spadaly ty nejobyčejnější nálevny. „Trojka“ představovala celkem běžnou restauraci, kam chodili i lidé s dětmi třeba na řízek nebo guláš. Restaurace první a druhé cenové skupiny byly kvalitativně už dost odskočené. Až do 70. let se i ve „dvojkách“ jídlo běžně servírovalo na stříbrných podnosech. Interhotel Montana ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších na snímku z roku 1970.
Autor: ČTK
V roce 1973 otevřela restaurace a hotel na Ještědu.
Autor: ČTK
Turisté se občerstvují v restauraci na Staroměstském náměstí v Praze, v pozadí Staroměstský orloj, vpravo kostel Panny Marie před Týnem a Týnský chrám pod lešením. Snímek z roku 1980.
Autor: ČTK
Hai-Phong, tak se jmenovala první vietnamská restaurace v Československu, která byla začátkem května 1983 otevřena v Ústí nad Labem. Její návštěvníci si zde mohli pochutnat na 60 druzích speciálních jídel, jako byly masové závitky nem, salát, nom, rýže com, nebo kapr na žampionech s rýžovými nudlemi. Vařili zde vietnamští kuchaři.
Autor: ČTK
První vietnamská restaurace v Československu otevřela v roce 1983. Návštěvníkům byly k dispozici i hůlky.
Autor: ČTK
Takto vypadala v roce 1986 pražská ulice Na Příkopě. Na snímku kavárna u restaurace Moskva.
Autor: ČTK
V pohostinství celý život. Celých 55 let za pípou měla za sebou Marie Spurná, pro stálé zákazníky hostince v Ptení na Prostějovsku známá jako „tetina“. Na snímku z roku 1991 jí bylo 80 a na zasloužený odpočinek ještě nepomýšlela. Svým rázným vystupováním si v hospůdce čtvrté cenové skupiny dokázala vždy sama zjednat pořádek.
Autor: ČTK
Barrandovské terasy. Do zahradní restaurace se vešly až tři tisíce hostí. Orchestr R. A. Dvorského hrál do sedmé večer na terasách a pak se přemisťoval do baru Trilobit, přistavěného k terasám v roce 1937.
Autor: ČTK
Další zásah do kategorizace pohostinských zařízení přinesla norma z roku 1976, která mimojiné vymezila rozdíl mezi pivnicí a hostincem. Oba typy nadále definovala jako „střediska s funkcí společenskou a zábavní“, ale hostince řadila do 4. cenové skupiny coby „součást základního občanského vybavení i v menších obcích“. Pivnice stály o stupeň výše. Hosté jedné z pražských restaurací sledují vystoupení prezidenta republiky Gustáva Husáka v Československé televizi.
Autor: ČTK
