Herečky se potkaly na slavnostním otevření Café Hein v budově Divadla Ungelt, ve kterém obě hrají. Tatiana s manželem Vojtou Dykem v inscenaci Slepice na zádech, Simona je se svými představeními zase pravidelným hostem Letní scény Divadla Ungelt.
Ale vztah má Tatiana i k Elišce Balzerové. „Tam je to zase o něčem jiném,“ říká o kolegyni, kterou kdysi označila za rodinnou přítelkyni a během natáčení filmů společně sdílely karavan.
Tatiana Dyková a Simona Stašová (20. ledna 2026)
„Simonu miluju jako herečku a člověka a její maminku taky. Jsme si hodně blízké. Stačí nám třicet minut, ale vždycky je to strašně intenzivní. Většinou si ale povídáme o životě než o rolích,“ vypráví Tatiana, o které její kolegyně Aňa Geislerová kdysi prohlásila, že v ní vidí nástupkyni Jiřiny Bohdalové.
Do Café Hein ji doprovodil manžel, ale klidně by šla i bez něj. „Jít na kávu do hezké kavárny je podle mě taková trošku vznešenější kultura. Chodím do nich ráda i sama a čtu si. Simona říká, že se tam učí i texty. Tak to já nedokážu, ale ráda se tam setkávám s lidmi. A vinárny mě zase lákají po setmění,“ usmívá se Tatiana, která před elektronickou knihou upřednostňuje klasickou papírovou. „K Vánocům jsem jsem jich dostala spousty a mám ještě zásoby z těch minulých, protože těžce nestíhám. Mám radost, že to u nás pořád ještě funguje tak, že si dáváme knihy.“
Simona Stašová, Milan Hein, Tatiana Dyková, Býra Štěpánová, Jiří Langmajer a Jan Vlček na otevření Kavárny Divadla Ungelt (20. ledna 2026)
„Teď čtu úžasný román z cirkusového prostředí. Nevím, jak se to vyklube, ale začíná to opuštěným děťátkem, které se dostane k cirkusu. Vypráví to už dvaadevadesátiletá žena na sklonku svého života, tak si myslím, že to bude spletité,“ slibuje si.
Café Hein má zajímavý a netradiční interiér. Navrhoval ho filmový architekt Jan Vlček (Prvok, Šampón, Tečka a Karel, Teroristka, Okresní přebor, Lidice...), kterého zná herečka osobně. „Pracovali jsme spolu na spoustě filmů a když jsme s Vojtou rekonstruovali náš byt na Vinohradech, tak jsme se s ním radili ohledně interiéru. Nakonec jsme si tak padli do oka, že jsme ho pověřili, aby nám ‚udělal‘ celý byt,“ prozrazuje.
Stejně jako jejich kolegové i ona s manželem už věnovala Divadlu Ungelt židli, což je tradice, kterou emeritní principál Milan Hein drží už čtyři desetiletí. „Moji židli vyrobila kamarádka Adéla se svým manželem, kteří repasují starý nábytek. Dělají na ně různé potisky s verši a vzkazy, a to já miluji. Ta moje je dělaná přímo pro toto divadlo, ale doma máme taky pár podobných kousků,“ vypráví.
Vojtěch Dyk a Tatiana Dyková
Vojtěch Dyk věnoval divadlu cestovní set na piknik. „Je to takový nóbl kufřík, který když se rozloží, vznikne stoleček s lavicemi asi pro čtyři lidi. Říkal, že až tady začnou chodit maminky s dětmi, tak budou mít kde sedět, že to bude vtipné. Sami jsme ho moc nevyužili. Byli jsme připraveni, že ho s sebou budeme nosit do přírody, ale stalo se to všehovšudy dvakrát. Pak jsme kufřík měli doma na terase, tak jsme ho věnovali divadlu,“ říká Dyková, která s manželem vychovává tři syny. Dva starší má z předchozího manželství.
Tatianu v brzké době čeká natáčení s Andreou Sedláčkovou. „Jeden čas jsme spolu pracovaly velmi pravidelně, pak Andrea netočila a teď nás čeká minisérie pro Primu s názvem Nejsme sekta. Je to napsané podle skutečných událostí a podle mě úžasně obsazené. Jsem nadšená z kolegů, se kterými v tom budu hrát,“ říká Dyková, která zatím nemůže prozradit, o jakou kauzu jde.
„Něco jsem o tom příběhu v minulosti zaslechla, ale tyhle věci jdou hodně mimo mě. Černé kroniky mě nezajímají, nečtu je. Ale když jsem se o tom případu zmínila v nejbližším okolí, všichni o něm věděli. Já sleduji jenom true crime podcast, a to je naprostá výjimka. Jinak nic. Protože násilí mi vůbec nedělá dobře,“ prozrazuje.
Tatiana Dyková v seriálu Případy mimořádné Marty (2025)
Pro Novu dotočila třetí sérii Případů mimořádné Marty a s Janem Hřebejkem seriál Na tělo pro Českou televizi. „Je to nádherná vztahovka podle scénáře Martiny Formanové. Jsem na to moc zvědavá, protože natáčení bylo skvělé. Moje postava se ocitá ve vztahové krizi a celkem fikaně si s tím poradí. A zároveň řeší, jak komunikovat s pubertální dcerou, které se dotýká krize jejich rodičů a neví, co se svým životem. Všechny linky jsou ze současnosti a každý divák si tam najde svůj příběh a možná i odpověď,“ říká herečka.
Naposledy na sebe v televizi upozornila postavou Aleny v seriálu Limity, za kterou je nominována na Českého lva. Řeči typu, hlavně že jsem nominovaná, na výsledku nezáleží i tak si to užiju, jsou jí ale vzdálené. Půjde na předávání s touhou a napětím. „Nominace mě samozřejmě moc potěšila. Čím je člověk starší, tím z toho má větší radost. Když jsem začínala, byly pro mě důležitější jiné věci. A teď, kdy už se cítím skoro jako inventář, jsem ráda, že jsem ještě někoho neomrzela nebo že jsou tu lidi, které baví, co dělám,“ vyznává se Tatiana.
„Zároveň ale … Nechci, aby to znělo pyšně, ale těch nominací jsem za svůj život zažila opravdu hodně. A hodněkrát jsem musela uhnout nohama, aby kolem mě mohla projít kolegyně, která si šla na pódium pro cenu. Takže člověk je už v tomhle směru otřískaný. Nejvíc mě těší, že jsem se dostala do nějaké té pětky nebo trojky vybraných. A ať už to dopadne, nebo ne, ten večer bude spíš o tom setkat se s kolegy, protože my herci takových velkých příležitostí, kde se můžeme vidět, už moc nemáme,“ dodává.
Vzhledem k tomu, že předávání Českých lvů je v březnu, bude se moci i napít. Teď drží suchý leden. „Ale jinak jsem tady právě ‚zbouchla‘ bábovku. Když teď nepiju a tím pádem mám toho cukru míň, tak se zase tolik neškrtím,“ říká herečka, která si udržuje stabilně štíhlou postavu. „S jarem si dám určitě nějaký očistný půst a uvidím, jestli z toho budou čtyři dny nebo si to protáhnu přerušovaně na měsíc.“
Na Českého lva je nominovaná i Aňa Geislerová, ovšem v kategorii herečka v hlavní roli. Léta spolu držely krok, teď je ovšem Geislerová o něco napřed. Pořídila si totiž hausbót. „My máme chalupu na Šumavě a malý domeček na jižní Moravě, to nám stačí. Už teď řešíme dilema, kam se upíchnout, protože to máme rádi na obou místech a často chceme tam i tam. A ještě hausbót? To už asi ne. Jezdíme ale k přátelům s hausbótem. Naprosto tuhle vášeň chápu, protože když je krásné počasí a vy jste na vodě, dává to člověku prázdninový pocit. Ale nám to stačí takhle, je toho už tak dost, o co se musíme starat,“ uzavírá.
