„Když má zvíře více nohou a očí, tak už máme strach a nelíbí se nám to,“ vysvětluje přírodovědkyně s tím, že i ve filmech jsou pavouci a hadi znázorňováni jako „záporáci“, což nás už odmalička ovlivňuje.
Lidovky.cz: Na svém Instagramu šíříte osvětu ohledně ochrany zvířat, pořádáte i přednášky na toto téma. Co vás k tomu vedlo?
Můj otec se zabýval entomologií, tedy studiem hmyzu. Takže já v tom byla odmalička. Hned jak jsem začala ovládat motoriku, začala se u mě projevovat láska ke hmyzu a podobným živočichům. Lidé na mě vždycky nechápavě koukali, když jsem se místo hraní s panenkami hrabala v hlíně a hledala brouky. Říkali, že je to odporný. A já tomu nerozuměla, protože se mi ta zvířata moc líbila. Asi za to mohl táta, on mi tak zábavně povídal o různých broucích a jejich schopnostech, až z nich udělal superhrdiny – a mě to nadchlo. Takhle nějak to začalo a pak už se moje nadšení rozvíjelo různými směry.
Lidovky.cz: Dá se říci, že planete hlavně pro hmyz? Jako holčičku vás nelákali poníci nebo kočky?
