Maier: Za zdražení piva nemůže dražší chmel. Spíš zisk pivovarů

Dnes má stát vlastně dvě hlavní možnosti, jak regulovat cenu a tržní podmínky nejen v pivovarském sektoru. Jednak je to pomocí daní. U piva se jedná zejména o tu spotřební, která se naposledy zvyšovala k začátku roku 2010. Druhým aspektem je role a míra regulace Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

Jak si třeba vysvětlit, že Prazdroj je v Německu levnější, když se musí vozit z Plzně? Pravda, už to není pětikoruna na půllitru, jako tomu bývalo před nějakými osmi lety. Až tehdejší mediální tlak vedl tuto společnost k jisté cenové korekci.

Jak si také vysvětlit, že první na českém trhu zvedá cenu tržní jednička společnost Plzeňský Prazdroj se svým zhruba 45 procentním podílem? A jak je možné, že při modelování cen pomocí numerického modelu zvedá s měsíčním zpožděním cenu své produkce tuzemská dvojka, tedy společnost Pivovary Staropramen?

A do třetice, jak je možné, že tato cenová změna je statisticky významnější u sudového piva? Odpovědi na všechny otázky jsou dány mírou koncentrace trhu, a to nejen na straně pivovarů, ale také na straně odběratelů.

Argumenty jako přes kopírák

Je velice úsměvné, že důvody pivovarů pro změnu ceny jsou vždy uváděny jakoby přes kopírák - tedy růst cen surovin a energií. Jenže ceny energií již řadu let stagnují či klesají, totéž se týká ječmene či sladu, snad jen loňská nižší úroda chmele by šla brát jako pravdivé tvrzení.

Druhým dechem je ale nutno dodat, že cena chmele a chmelových extraktů, které se pro výrobu piv ve velkých pivovarech používají mnohem více, činí na půllitr piva méně než 20 haléřů. Pokud by se tak cena chmele a chmelových produktů zvedla o polovinu, tak z logiky věci plyne, že je to nárůst o nicotných 10 haléřů na půllitr (plus ještě nicotnější DPH).

Letos ale minimálně jednička na trhu společnost Plzeňský Prazdroj investovala do inovací. Ve svém prohlášení uvádí, že růst cen je způsoben vysokými loňskými investicemi, což si ale opět poněkud protiřečí. Investuje se totiž zejména pro to, aby se (ekonomicky) racionalizoval výrobní proces, a tedy se zlepšila produktivita.

Neskutečně efektivní Prazdroj

Jako každý ekonomický subjekt, tak i tato společnost má za cíl zejména generovat zisk. Poslední zveřejněný čistý zisk této společnosti se vztahuje k roku 2014 a činí 3,46 miliardy korun, v průměru na jeden vyrobený půllitr to pak je 2,26 koruny.

Na to se dá jen dodat, že tato firma funguje neskutečně efektivně, o takové ziskovosti si většina ostatních může nechat jen zdát.

Je to i více, než tato společnost odvede státu na spotřební dani, tam se to bude pohybovat někde v intervalu od 1,5 – 1,75 koruny na průměrný půllitr. A ještě možná jedno číslo by stálo za zvážení.

Pokud bychom zisk společnosti Plzeňský Prazdroj propočítali na jednoho obyvatele Česka, tak dojdeme k hodnotě 330 korun. Přesně touto částkou každý tuzemec včetně miminek a starých babiček přispívá na zisk této společnosti, samozřejmě pokud bychom abstrahovali od vývozu, což je v případě společnosti Plzeňský Prazdroj necelých 16 procent z celkového výstavu.

Lze tak soudit, že naprosto primárním důvodem zvyšování ceny je zachování či zvýšení míry ziskovosti této společnosti.

Čepované versus lahvové

A jak je to s onou cenou sudového proti lahvovému? Zatímco typický odběratel sudového je hospodský, který má zanedbatelný tržní podíl, tak jemu je zkrátka cena pivovarskou společností nadiktována, a tak cena sudového roste výrazně rychleji.

Kdežto takový obchodní řetězec (zpravidla prodávající lahvové pivo) má hodně silné páky, aby si nenechal pivovarskou společností nic líbit, a tak se v obchodních smlouvách válčí o každý haléř, cena lahvového tak roste výrazně pomaleji. Z minulosti lze vzpomenout několikatýdenní období, kdy se třeba pivo z provenience společnosti Plzeňský Prazdroj neprodávalo v Lidlu, a to pak pivovaru hodně výrazně naskakují ztráty v tržbách.