Připustil také, že některá vyjádření českých představitelů k Rusku a jeho postupu na Ukrajině vzbuzují v USA pochybnosti. Je však přesvědčen, že velká většina Čechů se poučila z nedávných dějin a proruská je jen malá část z nich.
Lidská práva a demokracie
Schapiro tento týden vystoupil na setkání Asociace pro mezinárodní otázky se svou první veřejnou přednáškou v Česku, kterou věnoval česko-americkým vztahům 25 let od pádu komunismu. Opakovaně v ní zdůraznil význam obhajoby lidských práv a demokracie v Česku a roli exprezidenta Václava Havla při prosazování těchto myšlenek. Havel podle něj přitom automaticky nezavrhoval politické nebo obchodní kontakty se zeměmi a vůdci, „kteří nebyli dokonalí“, nepřekročitelným imperativem pro něj ale bylo mluvit o politických vězních a dalších problémech těchto států.
To samé podle Schapira platí i pro Spojené státy. „Naše země má silné ekonomické vztahy s Čínou, ale to není v rozporu s tím mluvit o lidských právech, když se setkáváme s Číňany a když sledujeme, co se v Číně děje. Ale americká politika bude vždy upozorňovat na porušování lidských práv, budeme mluvit o individuálních případech v Číně, a to velmi otevřeně,“ řekl ČTK.
Velvyslanec přiznal, že sleduje současné debaty v Česku o pokračování v odkazu Havlovy politiky obhajoby lidských práv, o němž se diskutuje zejména v souvislosti s přístupem vlády a prezidenta Miloše Zemana ke komunistické Číně. Kontroverzní vyjádření českých představitelů v nejlidnatější zemi světa ale jako diplomat cizí mocnosti hodnotit odmítl. „Prezident je hlavou státu, nemusí však nutně dělat zahraniční politiku. Mně nepřísluší, abych českou zahraniční politiku rozebíral,“ poznamenal bývalý americký elitní právník, který je v Česku od srpna.
Vyjádřil se nicméně k někdy rozporným postojům představitelů Česka k Rusku. Na jednu stranu velmi ocenil to, že se Praha připojila k západním sankcím vůči Moskvě kvůli jejímu angažmá v ukrajinské krizi. „Ale je pravda, že když slyšíme od lídrů slova, která si odporují, je to důvodem pro znepokojení. Nejen z důvodu toho, že nevíme, jaká je skutečná pozice, ale také proto, že to někdy nahrává propagandě (ruského prezidenta Vladimira) Putina, o němž se domnívám, že se snaží vrazit klín mezi evropské země, a který využívá každou příležitost, aby řekl: podívejte se, na Západě jsou země, které si nemyslí, že je zapotřebí razantní akce,“ uvedl Schapiro.
„Razantní akce je zapotřebí, a to všech zemí společně,“ zdůraznil ambasador. „Já doufám, že bude pokračovat a že v budoucnu budou poselství od každého jasná a pevná,“ dodal. Většina Čechů, s nimiž se setkal, si podle velvyslance v souvislosti s děním na Ukrajině pamatuje na ponaučení z roku 1968 a z dob studené války. „Jsem přesvědčen, že tady je jen velmi malá minorita lidí, kteří jsou proruští,“ podotkl.
V rozhovoru připomněl i chystanou poctu pro Havla, kterému americký Kongres tento měsíc odhalí bustu, a obdiv Američanů k zemřelému disidentovi, dramatikovi a státníkovi. Havla Schapiro označil za „statečnou a heroickou postavu“ a Američané podle něj obdivují odvážné lidi. „Fascinuje nás i proto, že byl současně skromný a neokázalý. U Američanů rezonuje to, že zůstával obyčejným člověkem a že jeho život vedly ideály a idealismus,“ konstatoval velvyslanec s tím, že stejné ideály jako Havel považují za důležité i sami Američané.
Mám české kořeny, do práce zapojím srdce, říká nový velvyslanec USA
Bývalé Československo znal z vyprávění matky a starých obrázků babičky, které z něj utekly před nacisty, a byla to pro něj trochu magická země. Osobně ji poznal za komunismu, a to, kam se Česká republika od té doby posunula, ho velmi pozitivně překvapilo. V rozhovoru pro ČTK to řekl nový americký velvyslanec v Česku Andrew Schapiro.
Během působení v Praze si chce nyní osvojit řeč svých předků a těší se, že jako diplomat bude moci do své práce zapojit vedle hlavy i srdce. Ve své původní profesi právníka to prý nemohl.
„Z vyprávění mé matky a babičky mi tato země zněla vždycky trochu magicky. Země uprostřed Evropy s hrady a řekami,“ zavzpomínal Schapiro. „Měli jsme doma také několik maleb, které s sebou přivezla babička, která je namalovala, když jí bylo něco přes dvacet. Byl tam Hrad a Karlův most,“ vylíčil.
„Byla v tom ale vždycky i trocha smutku, protože mnoho příbuzných nemohlo utéct,“ připomněl, že velkou část jeho židovských předků nacisté povraždili.
Strach a podezřívavost mezi lidmi
Kvůli svému původu se Schapiro prý velmi toužil do bývalého Československa podívat. Poprvé se mu to podařilo jako studentovi v roce 1982. „Bylo to velmi krásné, ale mezi lidmi byl současně strach a podezřívavost, pokud jste pocházel ze Západu. Když se mnou mluvili, tak se neustále ohlíželi za sebe,“ vybavil si. Podruhé Československo navštívil v roce 1987 už s matkou, která z něj odešla v roce 1939, když jí bylo pět let.
„V hlavě jsem tak měl historický obrázek, obrázek první republiky a komunistických dob. Současná zkušenost je pro mě nová a velmi vzrušující,“ konstatoval ambasador, který přijel do Česka s manželkou a dětmi v srpnu.
Ačkoli prý jeho matka po přestěhování do Spojených států s rodiči a sestrou česky nadále mluvila, Schapiro lámanou češtinou přiznal, že nemluví moc dobře. Díky matce mu ale není cizí zvuk českého jazyka. „Umím tak říct třeba ‚řeka‘ a vyslovuje se mi to poměrně snadno,“ a doložil to ukázkovým ř. Vybavil si i český jazykolam nebo dětskou písničku „Zajíček ve své jamce“. „Nemám ale slovní zásobu, teprve se učím,“ poznamenal.
„Budu se snažit češtinu naučit, i když vím, že v ní nebudu přeborník. Ale považuji za důležité to alespoň zkusit,“ prohlásil.
To, že dostal od prezidenta Baracka Obamy nabídku stát se novým velvyslancem v Česku podle Schapira souviselo jak s jeho původem, tak s jeho přátelstvím se šéfem Bílého domu, s nímž se zná od dob studií na Harvardu, i s tím, že byl významným podporovatelem Obamy v jeho prezidentské kampani. „Byla to kombinace všech těchto věcí. Ale spojení s touto zemí bylo velmi důležité,“ tvrdí Schapiro.
Obama ani jeho blízcí spolupracovníci přitom podle velvyslance až donedávna netušili, že tento elitní americký obhájce velkých firem má české kořeny. „Bylo to dobré načasování. Ta pozice se měla uvolnit a zrovna v té době jsme debatovali o tom, co bych mohl dělat, abych pomohl ve veřejné službě. Tohle tak mělo velkou logiku,“ uvedl.
Ačkoli jako diplomat je úplným nováčkem, jeho nová práce má podle něj s tou předešlou řadu společného. „Jako právník jste obhájce a musíte přesvědčovat lidi a snažit se prosadit postoj, který podporujete. Tady jsem v mnoha ohledech advokátem své země a obhájcem našich pozic,“ soudí. „Mluvení, psaní a analyzování problémů jsou také věci, které právníci dělají. Ale já doufám, že v této práci budu schopen pracovat stejně tak srdcem jako hlavou, což je něco, co jako právník neděláte. A na to se těším,“ uzavřel.
