Téma rodičovství je jednou z konstant v tvorbě scenáristky a režisérky Alice Nellis. Ještě nikdy však v její tvorbě nefigurovalo tak prominentně jako v případě jejího příznačně nazvaného filmu Mamas & Papas.
Nellis tu na rodičovství nahlíží z mnoha úhlů prostřednictvím celé řady postav. Je tady padesátnice Irena, která tragicky přijde o malou dceru. Mladý pár, který nechtěně otěhotní. O něco starší dvojice, které se otěhotnět naopak nedaří. A ukrajinští manželé, již sotva uživí své děti – a třetí už je přitom na cestě.
Záměr uchopit téma komplexně však nevychází. Namísto životných postav Nellis na plátno sází sociální konstrukty, figurky vycucané z prstu, které navíc trpí scenáristickými naschvály: například Irena prostě musí být lékařkou v oboru asistované reprodukce a kvůli několika banálním potápěčským metaforkám si nemůže katarzi odžít doma u rybníka, nýbrž v Egyptě.
Agresivně sobecké ženy
Problém je také v tom, že postavy jsou většinou nesympatické. Muži vycházejí jako slaboši, ňoumové nebo upozadění trubci, ženy zase jako agresivně sobecké bytosti. "Nechci, abys mě přemlouval, a nechci se o tom vůbec bavit," odbude třeba těhotná Pavlína diskusi s otcem svého dítěte. A i když by jeden se Zuzanou pološílenou touhou po potomkovi rád soucítil, po několika hysterických scénách mu začne být prostě protivná.
Nakonec selhává i metoda, kterou Alice Nellis pracuje. Zatímco v Tajnostech volila cestu extrémně poetizujících vsuvek, jež měly ilustrovat vnitřní stavy hlavní ženské hrdinky, tentokrát jde opačnou cestou maximálního realismu.
Hercům nedala ani přesný scénář a nechala je improvizovat. Výsledným efektem však nejsou civilnost a autenticita, nýbrž mumlající lidé neschopní dát dohromady větu. Pečlivě vybraný herecký ansámbl (Zuzana Bydžovská, Martha Issová...) tak přichází často vniveč.
Nellis režírovat umí, jak dokazuje například ve scénách s velvyslankyní (vynikající Zuzana Kronerová) – mimochodem jedinou postavou filmu, která má nějaký "vnitřek" a nese si v sobě tajemství. Sama si ale svázala ruce neživotným scénářem.
Každý silný moment je zaplacený hromadou hlušiny. K sympatičnosti filmu nepřispívá ani to, že v něm režisérka jako ve svých předchozích filmech prezentuje partnerskou nevěru jako něco konvenčního, na co mají (většinou) ženy v podstatě nárok.
Mamas & Papas jsou film studený a vykonstruovaný. Něco je zkrátka špatně, když nejpůsobivější moment snímku o mezilidských vztazích představuje scéna uspávání psa na veterině.
