Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Manipulovala médii a trpěla psychickými problémy. Jaká opravdu byla princezna Diana?

Lidé

  6:07
PRAHA - Od její tragické smrti uplyne už dvacet let – a svět má stále před očima idealizovaný obrázek manželky následníka britského trůnu. Ta však měla i svou odvrácenou tvář ženy, která zručně manipulovala médii a trpěla psychickými problémy už před svatbou s princem Charlesem.

Princezna Diana byla miláčkem veřejnosti foto: ČTK

Milovníci konspiračních teorií nikdy neuvěří, že za nehodu princezny Diany a jejího milence Dodiho z 31. srpna 1997 mohl opilý řidič, který nezvládl mercedes řítící se do pařížského tunelu příliš vysokou rychlostí.

Nepřesvědčí je ani několik let trvající vyšetřování, které jednoznačně vyloučilo jakékoli cizí zavinění. Přestože lidé blízcí Dianě doložili, že nebyla těhotná a rozhodně neměla v plánu vdávat se za playboye egyptského původu, jeho otec a řada dalších dosud věří, že smrt milenců mají na svědomí temné síly – tedy vůči Dianě nepřátelský královský dvůr a britská výzvědná služba.

Princeznu nepřestaly fámy a mýty obklopovat ani po její smrti. Její osud je směsicí tak mimořádných protikladů, že by se jeho zpracování jistě nebránil ani Shakespeare, natož bulvár, jemuž Diana na obálce zvyšovala náklad o dvacet procent – bez ohledu na to, co stálo uvnitř.

Nejděsivější sňatek století

Následník britského trůnu princ Charles měl několik přítelkyň, ale jenom jednou se zamiloval – na začátku 70. let. Camilla byla bezprostřední a hlavně nesmírně vtipná. Nesmělý a nejistý princ se s ní cítil velmi šťastný. Jeho strýc Mountbatten, který navigoval královského mladíka v námořní kariéře i v lásce, mu ji však vymluvil – představoval si pro svého synovce nevinnou nevěstu, doslova pannu.

Když se na seznamu Charlesových možných snoubenek v létě roku 1980 objevila mladičká šlechtična Diana Spencerová, dvořan, který ji už dříve viděl jako družičku na svatbě, si myslel, že se zbláznili: „Takové zakřiknuté tele!“

Diana Frances Spencerová

Narodila se 1. července 1961 v Sandrighamu ve východní Anglii do šlechtické rodiny. V jejích osmi letech se rodiče rozvedli a Diana byla spolu s bratrem a dvěma sestrami svěřena do otcovy péče. Studovala na školách v Anglii a ve Švýcarsku, ale v učení nevynikala. Po studiích pracovala jako chůva, vychovatelka a učitelka v mateřské škole. V roce 1980 navázala vztah s následníkem trůnu princem Charlesem, který ji následujícího roku požádal o ruku, a 29. července 1981 byli oddáni. První syn William se narodil 21. června 1982, druhý syn Harry 15. září 1984. Tou dobou však manželský pár procházel krizí, která vyústila odlukou v roce 1992 a nakonec rozvodem 28. srpna 1996. Princezna Diana zemřela spolu se svým tehdejším partnerem Dodim Al-Fayedem 31. srpna 1997 v Paříži po automobilové nehodě.

Diana uměla být roztomilá, ale už její učitelka v šesti letech napsala na její vysvědčení: „Nikdy dřív jsem nepotkala dívku, která by byla větší intrikánka!“ Toho roku jejich aristokratickou domácnost opustila Dianina matka, která od hraběte Johna Spencera odešla proto, že ji fyzicky týral.

U rozvodového stání přesto o dceru a jejího mladšího bratra přišla, protože Dianina babička absurdně svědčila, že její dcera je špatná matka. Nedokázala se smířit s tím, že opustila aristokrata, aby žila s obyčejným podnikatelem Peterem Kyddem. Z nešťastné Diany (nevlastní matku v záchvatu vzteku shodila ze schodů) vyrostla notorická lhářka hltající červenou knihovnu.

„Vždycky věděla, co chce a jak toho dosáhnout,“ řekla o své svěřenkyni její chůva. V patnácti se setkala s Charlesem, kterého do rodinného sídla Althorp přivedla její starší sestra Sarah. Diana si po tomto prvním setkání s následníkem trůnu umínila, že se stane princeznou. Od hezké a milé Diany, která měla coby aristokratka skvostné způsoby, nikdo nečekal, že bude dělat něco jiného než čekat v prozatímním, špatně placeném zaměstnání na příhodnou partii (později tak učinila Kate Middletonová, nynější manželka prince Williama).

„Chci být Někdo,“ říkala prý Diana. O mnoho let později se svěřila historikovi Paulu Johnsonovi, že chtěla být letuškou, ale na to jí chyběla inteligence a vzdělání – sama mu přiznala, že je dutá jako pařez. Rodina tedy rozhodla, že jediné, na co se hodí, je práce s dětmi – a Diana se stala vychovatelkou.

Kdyby se královna Alžběta II. zajímala o Dianinu rodinnou anamnézu se stejnou důsledností, jakou věnovala původu svých plnokrevníků, dozvěděla by se, že „Spencerovi byli vždycky problematičtí. Jako rodina se vyžívají v dramatech. Mají to v genech. Nejsou jako ostatní, nejsou rovní,“ citují královniny životopisci přítelkyni důvěrně obeznámenou s rodinou.

Královna se však moc nevyptávala a na podzim roku 1980 pozvala romantickou osmnáctiletou dívku na královský zámek ve skotském Balmoralu. Pohledná, panna, protestantka, aristokratka k tomu – jak příhodná partie. S Charlesem jistě utvoří nadějný pár. Dokonce i ženich a nevěsta uvěřili, že by jim to mohlo klapnout. Přátelé Diany viděli, jak je nadšená, jak se těší; Charles se svěřil svým blízkým, že se upřímně chce do dívky zamilovat.

Traduje se, že když Diana seděla s Charlesem v Balmoralu na balíku slámy, pocítil princ upřímné okouzlení tím, jak dívka soucítí se slabšími a jak ji těší jeho milovaný venkov. V tom druhém ho vodila za nos.

Slavný polibek prince Charlese a princezny Diany na balkoně Buckinghamského...

Pak bulvární Daily Mirror otiskl senzační zprávu o tom, že se Charles a Diana tajně setkali v jakémsi odstaveném vlaku. Palác to popřel – a v tu chvíli bylo o svatbě prakticky rozhodnuto. Teprve mnohem později vyšlo najevo, že ta blondýnka ve vlaku byla Camilla.

Charles požádal Dianu o ruku v únoru 1981 – jemu bylo 32 a jí teprve 19. Diana okamžitě souhlasila, splnil se jí sen – stát se princeznou. Oba se snažili přípravy na královský sňatek urychlit. Ne proto, že by byli tak šťastní, ale protože se báli, že ucuknou: ani jeden si nebyl svým vlastním rozhodnutím moc jistý.

Královna jim podle zákona z roku 1772 dala povolení k sňatku a Diana se po oficiálním oznámení přestěhovala do Buckinghamského paláce, aby se mohla připravit; a princeznovská euforie ji rázem přešla. Chyběli jí přátelé, zhubla, našla náramek – dárek Charlese pro jakousi Camillu.

Dva týdny před svatbou Charles a jeho nevěsta navštívili koňské dostihy v Ascotu. Diana se topila v slzách, princ v pochybách. Jeho přítel se později přiznal, že kdyby nešlo o pár, jehož podobizny už byly vytištěné na milionech hrnků a utěrek, rozhodně by smutného Charlese od svatby důrazně zrazoval. Když Diana se sestrami pozorovala z okna nadšence přespávající pod širákem, aby byli svatbě co nejblíže, svěřila se, že chce ze sňatku vycouvat. „Pozdě!“ řekly jí.

Charles a Diana se vzali 29. července 1981. Pohádkově krásnou princeznu mávající ve svatebních šatech na schodech londýnské katedrály svatého Pavla sledovaly v televizi tři čtvrtě miliardy diváků. Bulvár si růžolící obličej aristokratické vychovatelky oblíbil, koloušek se stal nejslavnější tváří Británie. Hon na Dianu začal.

Médii milovaná i nenáviděná

Na svou první oficiální společnou akci se mladý pár vydal do města Cheltenham. Student školy, u které přistála helikoptéra, se Dianě poklonil s ukradenou narciskou a zeptal se, smí-li políbit ruku příští královně. Dívka se začervenala, zasmála a vtipkovala, že nic většího ho už v životě nepotká. Kouzelnou fotografií tohoto momentu začal její složitý, úmorný vztah s médii. Vztah, který ji ničil, jemuž se často bránila, který ji zabil, jehož se však narcistní Diana nikdy nedokázala nabažit.

S Dianou v roce 1987.
Těhotná princezna Diana drží prince Williama. Za několik měsíců se narodí princ...

Kamery milovaly její nesmělý a zároveň koketní přístup. Ženy k ní vzhlížely, muži se do ní zamilovávali. Princezna z Walesu se od začátku od zbytku královské rodiny odlišovala: královští Windsorové v přítomnosti kameramanů a fotografů trpěli, ona naopak pookřála, flirtovala s nimi.

Od nejvyšší šlechty se očekávalo, že bude excentricky z módy, že nosí to, co se sluší nebo co je praktické. Naproti tomu Diana si osvojila módní a oslnivý styl; každá prodavačka nebo dvorní dáma v Londýně toužila být jako ona.

Princezna na jednu stranu nenáviděla každodenní přepadovky bulváru, jejich sprosté pokřikování, jímž se ji snažili vyprovokovat, na druhou stranu však – jak poznamenal šéfredaktor listu The Sun – si byla moc dobře vědoma, že je vyhledávanou dívkou z titulní stránky.

Stejně jako ji vynesl na piedestal, ji bulvár srazil na kolena. Sedm měsíců po narození Williama, který přišel na svět v červnu 1982, o ní začal psát, jak je zkažená, ďábelská a monstrózní.

Ve srovnání s vážným a přičinlivým princem Charlesem, který veřejnost zaujal svým zapálením pro zemědělství šetrné k přírodě, prosazováním biopotravin a prostřednictvím své charity úspěšně podporoval znevýhodněné mladé lidi, se Diana jevila jako povrchní a sebestředná. Královna se několikrát osobně pokusila média v útocích na princeznu umravnit, ale k ničemu to nevedlo.

Měla pocit, že je za mladou ženu osobně odpovědná, a dvořané s nelibostí zaznamenali, že Diana má u Alžběty dveře vždycky otevřené. Ale charakterní panovnice musela postupně zjistit, že její snacha je psychicky nevyrovnaná, a navíc zběhlá manipulátorka.

Své přítelkyni si postěžovala: „Od té doby, co tu máme tu otravnou dívku, je život mnohem složitější.“ Skromná Alžběta nikdy nepochopila, proč musí Diana za šaty utrácet jako Marie Antoinetta. Nikdo jiný v královské rodině přeci k vykonávání dobročinnosti nepotřeboval extravagantně luxusní šatník a neustálou pozornost veřejnosti a médií.

Mírnou úlevu Dianě přinesl sňatek královnina druhorozeného syna – prince Andrewa – v červenci 1986. Bulvár se od té doby soustředil na aféry jeho manželky Fergie a královna měla každou chvíli k snídani noviny s titulní stránkou snachy v bikinách. Diana tak dostala příležitost v tisku inteligentně kultivovat svou roli opozice vůči královské rodině.

Historik Paul Johnson v knize Brief Lives vzpomíná, jak za ním přišla, když se rozhodla, že už má Charlese a jeho rodiny dost. Radil jí: „Žádný sex. Žádný kontakt s médii. Neposkytuj rozhovory. Budeš si myslet, že je můžeš zmanipulovat, ale hořká zkušenost tě naučí, že budou mít vždycky navrch.“

Princezna s druhorozeným synem Harrym na fotografii z rodinného alba...

Princezna poděkovala – a učinila pravý opak. V roce 1992 Dianu oslovil novinář Andrew Morton a k jeho nekonečnému údivu se setkáním souhlasila. Morton upřímně žasl, protože pracoval pro Daily Star, největší bulvární žumpu. Do magnetofonu mu princezna vyprávěla svůj příběh s tím, že ho budou prezentovat jako zpověď jejích přátel.

Čtenáři knihy se dozvěděli, že nejobdivovanější žena světa jde od jednoho terapeuta k druhému, že si nařízla zápěstí, že se pětkrát pokusila o sebevraždu. Obvinění knihy, že většinu psychických potíží Dianě působí její manželství, vyznělo autenticky.

V mnoha ohledech šlo o úplně nový styl psaní. Něco mezi romantickým románem a lifestylovým článkem. Morton popisoval, jak se citlivá dívka stala součástí královské rodiny, jejíž příkladnost byla jen mýtus. Jak její příslušnost ke královskému dvoru nemohla nahradit citovou prázdnotu rodiny sídlící v Buckinghamském paláci. Zatímco je hlavní hrdinka křehká a zranitelná, její manžel nevěrný cynik. Zatímco ona se se svými dětmi mazlí, chladná královská rodina city nikdy neprojevuje. Během jediného roku se prodalo 4,5 milionu výtisků. Svět přijal tento obrázek za svůj.

Časem se však provalilo, že Diana není tak nevinná, jak se prezentuje. Vdávala se jako panna, stala se nejžádanější ženou planety a měla manžela, který ji velmi rychle začal zanedbávat. Bylo jen otázkou času, než se její milostné aféry provalí. Během jejího života však vyšly ve známost jenom ty vztahy, které sama chtěla zveřejnit.

Její druhorozený syn Harry dodnes trpí tím, že se nešťastně podobá jejímu tehdejšímu milenci, armádnímu majorovi Jamesi Hewittovi, s nímž si Diana začala, ještě když byl batole. Hewittovi prý potvrdila, že plyšáka v posteli má od jiného milence, osobního bodyguarda – hodně štěstí tomu, kdo by chtěl sestavit celý seznam.

Začátkem devadesátých let už se Buckinghamskému paláci nedařilo dotlačit Dianu a Charlese, aby se aspoň na veřejnosti objevovali spolu. Když se nad tím média pozastavovala, dostala z paláce absurdní vysvětlení: Charles je zaneprázdněn s babičkou, psaním životopisu...

Ve skutečnosti se nechával utěšovat svou starou láskou Camillou, jíž se vlastně vzdal jen na chvíli. Rozpory byly čím dál viditelnější a manželství spělo ke krachu. Diana a Charles se rozvedli v srpnu 1996.

Královský odkaz

V dokumentárním filmu, odvysílaném v srpnu - „Diana, naše matka: Její život a odkaz“ zpěvák Elton John vzpomíná, jak změnila vztah lidí k nemocným AIDS. Jediným stisknutím ruky trpícího pacienta utnula fobii a fámy o tom, že se strašlivá nemoc šíří pouhým dotykem. Protože byla sama nešťastná, instinktivně rozuměla člověku v zoufalé životní situaci. Diana byla v Anglii první slavnou osobností, která otevřeně promluvila o své depresi, o svých opakovaných pokusech o sebevraždu.

Do té doby bylo pro většinu Britů přijatelnější dusit všechno v sobě a duševní problémy úzkostlivě skrývat, prát se s nimi v soukromí. Její synové se teprve letos přiznali, že byli ještě v dospělosti na pokraji zhroucení, protože o předčasné smrti milované matky vůbec nemluvili. Právě z toho důvodu podporují dobročinné organizace, které pomáhají mladým s narušenou psychikou.

Princ William na otázku, jaká by Diana byla babička, v dokumentu vtipně spekuluje, že nejspíš příšerná. Myslí si, že by se objevila, všechno obrátila naruby, stala se středem pozornosti a zase by odplula.

Charles a Diana se svým prvorozeným synem Williamem na snímku z roku 1984.

Tak zjevně musel zhodnotit Dianu i jediný muž, který ji odmítl a do něhož byla zamilovaná – chirurg pákistánského původu Hasnat Khan, s nímž chtěla žít a byla kvůli němu ochotná konvertovat na islámskou víru. A jehož existenci dokázala před paparazzi dlouho utajovat.

Navedla je naopak na místo, kde ji mohli snímat na jachtě s boháčem Dodim, chtěla, aby Hasnat žárlil. Ale on jediný zřejmě chápal, že by se kvůli princezně musel vzdát své profese; sebestřednost jeho aristokratické milenky nebylo možné nasytit.

Teprve po Dianině smrti postupně vyšlo najevo, jak geniálně manipulovala vlivné novináře a šířením lží a polopravd skoro uspěla v tom, nač byli po staletí krátcí britští republikáni – zničení monarchie. Jejím nejlepším odkazem tak jsou bez debaty její dva vynikající synové a skutečnost, že mentální nemoc už není ani v Británii tabu.

Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha