Martin v bistru. Jen na kávu a zákusek

Zpráva pro milovníky bister: na pražské Francouzské ulici funguje Marthy’s Kitchen čili Martinova kuchyně. Nevelký interiér se bude líbit hlavně ženám s dekorační vášní a la jihofrancouzský venkov, minimalisté s vyhraněným vkusem nechť přimhouří obě oči (a možná i uši, srdcedrásající Edith Piaf k polévce, salátu i moučníku není pro každého). Sezení je však pohodlné, obsluha vlídná, i když chvílemi trochu pomalá a nedůvtipná.

Co si jen vybrat?

U Martina se můžete najíst v kteroukoli denní dobu. Sezonně se lze těšit i na takové kousky, jako je svatomartinská husa. Přes poledne se podává menu obědové – například vepřový vrabec se zelím a domácími houskovými knedlíky (129 korun) či penne s kuřecím masem a sušenými rajčaty (139 korun). To se ovšem dozvídáme až po drahné chvíli, kdy si nás všimne sám Martin, který nás informuje, že obvykle to bývá napsané na malé tabuli na zdi, ale dnes – bůhvíproč – není. Kdo na menu nemá chuť, má docela smůlu. Moc alternativ se tu totiž nenabízí. A navíc není úplně jednoduché od obsluhy zjistit, co si kromě menu lze objednat. Na stole je pouze menu večerní, a z toho si prý v polední špičce vybírat nelze, neb by kuchyň nezvládala.

No dobrá, v době naší návštěvy už se sice podnik pomalu po obědovém náporu začíná vyprazdňovat, ale musíme se tedy spokojit s pár jídly, z nichž jsme dostaly na výběr (dvě polévky, saláty, koláče, nějaké sendviče).

Na úvod padla volba na polévku – jemnou krémovou květákovou (malá za 29 korun) a zelňačku (velká za 45 korun). Květáková patří k řidším variantám, na oplátku v ní plavou hojné růžičky květáku. Chutná autenticky, bez dochucovadel. Zelňačka je naservírována v pohledné červené misce se zeleným okrajem, plave v ní kromě zelí spousta pokrájených brambor a kolečka klobásy. Možná je trošku moc kyselá, ale to je otázka osobních preferencí.

Ani k jedné z polévek se nepodává chléb, a tak si o něj říkáme. Brzy však zjišťujeme, že pokud se ho zkraje nedostávalo, vzápětí ho bude přebývat – konkrétně v salátu s kozím sýrem. Sýr byl totiž rozpečen spolu s možná až příliš velkým krajícem tmavé bagety.

Vyrob si sám

Dle očekávání sestává jmenovaný salát z mixu všemožného lupení, cherry rajčátek a brusinek, není však vůbec ochucen – dresink si po samodonášce ingrediencí vyrábíme samy... K přípravě samotného salátu netřeba velkého kuchařského umění – pokrájet zeleninu a naservírovat do talíře...

Další volbou z nouze byl quiche (45 korun), kterého je miniaturní (výseč cca 6 cm široká) a tenký řez, a který nám byl na stůl donesen studený. Po reklamaci – kdy opět musíme k pultu a čekat, až si nás někdo všimne – nám číšník přináší quiche jen o trochu více než vlažný... (Tento původem francouzský slaný koláč si vyloženě žádá podávání za tepla, neboť obsahuje poměrně hodně tučných ingrediencí, které za studena divně vržou mezi zuby.) Quiche obsahuje nálož česneku, cibuli, nemnoho listového špenátu, sýr, vejce, smetanu. Chuť je v pořádku, ale nic světoborného.

V rámci úplnosti objednáváme ještě sladkosti – skvělý hraběnčin řez a švestkový koláč s drobenkou z tenkého litého těsta, který je moc dobrý, prima kyprý, akorát sladký, švestky pěkně kontrastují mírnou nakyslostí.

Teplota vmístnosti mnoho hostů asi neuspokojí. Radiátor byl i v chladném počasí zcela studený. A to navzdory leitmotivu tohoto podniku, tedy aby tam bylo hostům příjemně. Zima, která tam byla, je přesně tím důvodem, proč se do Martinovy kuchyně v zimním ročním období nevrátíme, i když na kafe a dort by to možná stálo za to. Jenže sedět v hospodě v kabátu a mrznout, to je pak člověku skoro jedno, co mu předloží.
Ve variantě s sebou Také název bistra je zavádějící, a to rovnou ze dvou důvodů: za prvé, v kuchyni přece bývá teplo, za druhé, podle jídelního lístku i podle naší zkušenosti jde mnohem spíše o Marthy’s Oven aneb troubu.

Nejlákavější součástí nabídky jsou koláče a dorty, vařených jídel moc nedostanete. Obsluha sice byla milá, ale ne moc dobře organizovaná ani informovaná – například tvrdila, že quiche ještě není upečený – a on – jak se ukázalo, byl již zcela studený, vystavený ve vitríně a asi ne zcela čerstvý...

Za oběd platíme 379 korun, což se nejeví jako přemrštěná částka, ovšem konstatovat, že jsme si jídlo nějak zvlášť užily, nemůžeme. Při odchodu si však všímáme, že v jedné z vitrín jsou vystavené mističky s kuřecí paštikou, kterou si posléze odnášíme domů a dlužno přiznat, že je naprosto vynikající – povrch je zalitý rozpuštěným máslem a dozdobený snítkou čerstvého tymiánu a pár plátky mandlí. Takže kvůli ní si do podniku ještě cestu uděláme, i když ve variantě takeaway, což je u bistra velká škoda. Naše očekávání nebyla zcela naplněna. Přesto však držíme palce, aby se chyby vychytaly.