V roce 1988 Jiří Kyncl (47) proklouzl do finále olympijského závodu v Calgary a na trati 10 km nakonec skončil šestnáctý.
Byla to senzace, ale Kyncl se do historie zapsal něčím jiným. Právě u svého prvního svěřence vymýšlel kouč Petr Novák metody, které mnohem později pomohly na vrchol Martině Sáblíkové.
„Nikdy mě ale ani ve snu nenapadlo, že tady v rychlobruslení někdy vyroste taková celebrita. A asi ani Petra,“ přiznává Kyncl.
* LN Porazil byste Sáblíkovou ve své nejlepší formě?
Určitě ne, Martina je úplně někde jinde. Neporazil bych ji. Ona má osobák na pětce 6:45, já ji v roce 1988 zajel nejlépe za 6:59.
* LN Může Sáblíkovou ve Vancouveru vůbec něco zastavit?
Myslím, že jedině nemoc. Musí být zdravá, to je to hlavní.
* LN Čím je podle vás výjimečná?
Má dynamit ve svalech. Navíc si všechno vydřela a vybojovala zápalem. Nic jiného ji nezajímá a jde jen za svým cílem.
* LN Byli jste si v něčem podobní?
Martina je dříč a Petr mi jednou říkal, že jsem byl podobný. Také jsem neměl vyloženě talent, ale všechno jsem si musel vydřít.
* LN Mimochodem, v čem spočívá Novákovo trenérské kouzlo?
Je obrovský psycholog, dokáže vás pro rychlobruslení nadchnout, zapálit. Je to laik, nemá na to žádné školy, ale na všechno stejně přišel sám.
* LN Dobře, co ale dělal jinak než ostatní trenéři?
Hodně dbá na to, že při tréninku musí být vzájemná důvěra a pohoda. Vzpomínám, že jsme třeba při běhu házeli šiškami na stromy. Kvůli odreagování.
* LN Bolí s ním trénink hodně?
Nic strašného jsem s ním nezažil. Ale vzpomínám, že jsme třeba často chodili v podřepu. Nejdřív deset minut, pak patnáct a nakonec padesát. To byla muka. Petr ale vždy všechno nejdřív zkoušel na sobě.
* LN Nelitujete, že jste se spolu nepotkali o dvacet let později?
To víte, takový je život. Nic bych ale vracet nechtěl. Navíc – nikde není psáno, že by ze mě tu Sáblíkovou také udělal.
