na mysli film Before the Music Dies čili Než hudba zahyne, který letos uváděl festival v Karlových Varech. Američtí filmaři na začátku vytáhnou z archivů starý záznam Billyho Prestona – varhaníka, který hrál mimo jiné s Beatles na Let It Be. Vidíme ho jako mladíka, který si to bez vytáček přihasí k pianu, zazpívá, zahraje a pavoukovitýma nohama k tomu stíhá tančit. Publikum je paf blahem a navíc se válí smíchy v uličkách: Preston odstřelí sál naživo a bez efektů, nepotřebuje nic navíc, ani barevná světla, natož studiovou nahrávku a playback.
Pak nás film přenese do věku postprodukce, kdy velké firmy piplají své ovečky v alchymistických kuchyních za zdmi studií. Tady už neudávají tón výbušné talenty, ale marketingové průzkumy a producenti. Filmaři provedou pokus: mezi lokálními modelkami vyberou okatou bytost, které nebylo dáno hudebního talentu ani za mák. Slečna ve studiu po kouskách statečně napípá a naševelí jakýsi song o tom, že večer bude sama doma. S falešným zpěvem si poradí technik a software: zoufalé kolísání nebožačky srovná kliknutím myši, fráze přerozdělí do rytmu, další expert pak kolem hlasu poskládá disko doprovod.
Ze „zpěvačky“ mezitím vizážistka udělala prvotřídní vamp a jde se točit klip. Dívka otvírá naprázdno pusu a zpívá za ní přeoperovaný playback. Výsledné video je produktem, který může začít kolovat po všech Óčkách světa. Vznikl bez poskvrny talentem.
Když teď v Česko Slovenské SuperStar porota v dramaticky stylizovaných scénkách tlačí adepty ke zdi, žádá po nich výkon z doby Billyho Prestona: přijít a omráčit jen tím, co má člověk v sobě. To je tuze pozitivní model, pro který bychom měli mít samou chválu. Nevkus a šmíra té situace ale spočívá v tom, že sami soudci, kteří si pod taktovkou televize užívají svou moc nad situací, jsou vymazlené produkty toho druhého systému: kolikrát asi Dara Rolins a Pavel Habera nazpívávali písně po frázích, kolik jejich hitů je sestříhaných z různých pokusů jako desetkrát záplatované džíny? Jak příjemné musí být zkoušet druhé z předmětu, jehož nárokům jsme nebyli nikdy vystaveni!
Když se v SuperStar objeví čirý talent ráže posedlého Billyho Prestona, v lepší variantě propadne sítem jako přespříliš svérázný typ. V tom druhém případě vyhraje vstupenku na operační sál, kde mu přistřihnou křídla na míru československému popovému marketingu. Gratulujeme. Nic proti mediálním obchodním taktikám, ale některé pořady by měly mít dole varující přelepku jako cigára: Tento pořad nabourává představu o realitě. V HUDBĚ to chodí jinak.
***
Odposlechy Dnes o praktikách, které si zaslouží varovnou přelepku
O autorovi| publicista
