S přeprodejem léků mezi státy se potýká řada členů Evropské unie. Volné hranice a odlišná cenová politika v různých zemích vedly až k soudním sporům.
PRAHA Fenomén, který se ve velkém projevuje v České republice až v poslední době, je už detailně popsaný v jiných státech Evropské unie. Distributoři léků umně využívají různých cen léčiv v jednotlivých zemích a volných hranic. Stačí koupit v jedné zemi lacino, natisknout příbalové letáky ve správné řeči, splnit další podmínky prodeje v zemi s dražšími léky a z pouhého převezení léků přes hranice mají velké zisky.
Mezi země, kam tyto léky často míří, patří Velká Británie. Odhady jsou různé. „Na celkové spotřebě léků ve Velké Británii se paralelní obchody podílí 32 procenty. To znamená, že 32 procent léků spotřebovaných ve Velké Británii se tam dostane tak, že je někdo koupí v jiné zemi Evropské unie,“ říká Josef Suchopár, farmakoekonom ze společnosti Infopharm.
I v Británii ovšem byly případy, kdy se konkrétní lék ve velkém odvezl do zahraničí a na domácím trhu nebyl k dispozici. Farmaceutické firmy i státy se snaží přeprodeje léků minimalizovat. Třeba tím, že pro danou zemi zavedou pevné limity, víc léků pak za danou cenu odmítají přivézt. „Mezinárodní společnosti se snažily tomu v některých zemích bránit jasnými kvótami podle počtu pacientů v dané zemi. Několik takových případů skončilo u soudu a firmy prohrály,“ uvádí Radim Petráš, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Další možností, jak s přeshraničním obchodem bojovat, jsou různé ceny, za které mohou firmy prodávat přímým prodejcům a distributorům, kteří budou vyvážet léky za hranice dané země.
Pravidla nejsou ani po několika rozsudcích úplně jednoznačně jasná. V předchozích letech u Evropského soudního dvora ovšem uspěla firma GlaxoSmithKline, která se už dříve snažila omezit mohutné paralelní obchody z Řecka nebo Španělska.
Právě tyto země mají s paralelním vývozem tvrdé zkušenosti. V Řecku byl například svého času výrazně nedostupný jeden lék na epilepsii.
***
Léky pro Čechy končí za hranicemi Část léků distribuovaných v Česku končí za hranicemi. Kolik, to nikdo na celostátní úrovni nesleduje. Do zahraničí je mohou zcela legálně dodávat jak velcí distributoři, tak i ti nejmenší. O oprávnění k distribuci žádají i jednotlivé lékárny.
Na každého připadá 30 balení léků ročně Celkově se v Česku podle čestvých dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv loni distribuovalo 312 milionů balení léčivých přípravků. To je o 1,8 % méně než loni a zároveň je to nejmenší číslo za posledních sedm let.
Za tyto léky se zaplatilo skoro 80 miliard korun, což je naopak proti loňsku nárůst o 9,6 % a je to nejvyšší číslo v posledních sedmi letech.
Pokud by byly všechny tyto léky použité pro pacienty v ČR, připadala by loni na jednoho občana v průměru spotřeba 30 balení s dávkami na 500 dní v hodnotě 7600 korun.
Co se nejčastěji kupuje Nejvíc se prodávají léky s léčivou látkou paracetamol, která je například v paralenu. Do distribuce šlo loni 13,6 milionu balení léků s paracetamolem. V první desítce jsou i léky s ibuprofenem (např. ibalgin) a kyselinou acetylsalicyovou (např. acylpyrin).
Žebříčku prodaných léků podle toho, kolik jsme za ně vydali, vévodí atorvastatin, užívaný na léčbu vysokého cholesterolu. Pojišťovny a pacienty stál v roce 2009 přes 1,5 miliardy korun. Následuje omeprazol na žaludeční vředy. Hned za nimi se umístila látka infliximab na léčbu revmatoidní artritidy a vážných onemocnění střev ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby. Do první desítky se dostal i trastuzumab k léčbě rakoviny prsu.
