Před 95 lety se narodil astronom Zdeněk Kopal, který se podílel na misi Apollo
Ze světových hvězdářů působících v českých zemích vynikli Tycho Brahe a Johannes Kepler. Z řady českých astronomů ve světě je zřejmě nejvýznamnější Zdeněk Kopal.
Narodil se 4. dubna 1914 v Litomyšli, kde jeho otec, vynikající romanista a pozdější profesor Univerzity Karlovy, učil na gymnáziu. Do Prahy se přestěhovali v roce 1923.
Zdeňka zpočátku zajímala živá příroda a když se s tím svěřil otci, vyslechl si jeho zoufalé zvolání: „Ale co budeš dělat, hochu, s diplomem z přírodních věd?“
Osud však rozhodl jinak: jednoho letního dne roku 1928 se čtrnáctiletý Zdeněk vracel z Národního muzea, kde si porovnáváním s exponáty zařazoval nasbírané brouky. U Národního divadla narazil na optika, který za korunu nabízel pohled dalekohledem na sluneční skvrny. Chlapec se tedy podíval – a v tu chvíli věděl, že bude astronomem.
V patnácti se stal členem České astronomické společnosti, rok nato vedoucím její skupiny proměnných hvězd (to už měl za sebou i pár odborných publikací a přednášek). Třiadvacetiletý obhájil na UK doktorát a ještě téhož roku 1937 dostal stipendium do anglické Cambridge k legendárnímu Arthuru Eddingtonovi, pravděpodobně nejvýznamnějšímu astrofyzikovi první třetiny 20. století.
Následovala stáž v americkém Harvardu, kam novomanželé Kopalovi odpluli v září 1938. Na lodi se dozvěděli o mnichovské dohodě.
Za války Kopal pracoval jako balistický expert pro armádu (jeho matematickým poradcem byl první kybernetik Norbert Wiener). Po válce se stal profesorem numerické matematiky, ale když ho povinnosti začaly příliš vzdalovat od milovaných hvězd, přijal v roce 1950 místo profesora v právě zřízeném astronomickém ústavu univerzity v Manchesteru. Působil tam čtyřicet let.
Jelikož emigroval už před válkou (nikoli po únoru 1948), soudruzi ho tolerovali. Proto mohl celou dobu totality účinně pomáhat české astronomii (přes předsedu Akademie věd Zdeňka Nejedlého, rovněž litomyšlského rodáka, se kupříkladu zasloužil o instalaci dvoumetrového teleskopu v Ondřejově v roce 1967).
Z dalších významných emigrantů, tentokrát posrpnových, připomeňme třeba Zdeňka Švestku, Zdeňka Sekaninu, Miroslava Plavce, Zdeňka Kvize či Luboše Kohoutka.
Profesor Kopal založil a vypiplal tři světové astronomické časopisy. Napsal přes 400 odborných článků (pětinu z oblasti matematiky) a neuvěřitelných 25 monografií, a to hned z několika oborů moderní astronomie. Zvlášť vynikl zejména ve výzkumu těsných proměnných dvojhvězd, ve vývoji matematických metod pro astronomii a v topografii Měsíce (byl poradcem v projektu Apollo). Jeho příspěvek k této misi byl tak významný, že po jejím skončení dostal darem trochu měsíčního prachu, který pak vysypal na hrob Julese Verna v Amiensu.
Zdeněk Kopal zemřel roku 1993 ve Wilmslow nedaleko Manchesteru, dva roky předtím naposledy navštívil svoji vlast, aby převzal čestné občanství Litomyšle. Pohřben je na vyšehradském Slavíně, jeho odborný archiv dle jeho přání spočívá v městském archivu v Litomyšli.
Roku 1979 po něm australští astronomové pojmenovali planetku, Manchesterská a Česká astronomická společnost na jeho počest každý rok pořádají Kopalovu přednášku. U nás mu vyšly popularizační knihy Zpráva o vesmíru, Vesmírní sousedé naší planety a paměti O hvězdách a lidech.
