V Prostějově zvažují zpřísnění pravidel u psů, kteří ve městě pobývají déle než měsíc. „Je to jedna z možností. Zkoumáme, o kolik psů by se jednalo, a zda se vyplatí se do toho pustit,“ říká místostarosta Miroslav Pišťák.
Problém se netýká jen psů na návštěvě. Mnozí psi papírově žijí ve vesnicích, v nichž neoznačkovali ani jediný patník. „Někteří lidé je evidují na babičky na vesnici, protože ve městě by museli platit vyšší sumy,“ potvrzuje předseda Českého kynologického svazu Jaroslav Šmolík.
Chovatelé totiž mohou na papírovém přestěhování psa ušetřit několik stokorun. Zatímco v některých vesnicích se za psa platí jen 50 korun ročně, velká města často využívají nejvyšší možné sazby a žádají po chovatelích až 1500 korun ročně. Důchodci a sociálně slabší skupiny mají maximum snížené na 200 korun ročně.
Náměstek brněnského primátora Martin Ander míní, že tento únik před placením je méně závažný než například u poplatků za odpad, kdy se lidé kvůli nižším sazbám raději registrují na venkově. Specialitou Brna jsou ale například vysokoškolští studenti, kteří si své psy berou s sebou. Některé koleje jim totiž chování zvířat dovolují. „Tady ale platit nehodlám, platíme doma a řádně za něj uklízím,“ svěřil se student veterinární univerzity. Přesnou evidenci mimobrněnských psů úřady nemají. „Říci, že známku odjinud má až desetina psů, by byl velice nepřesný a hrubý odhad,“ řekl mluvčí strážníků Zdeněk Novák.
Představitelé ministerstva vnitra zpoplatnění „hostujících“ psů odmítají. „Žádný zvláštní poplatek pro psy dlouhodobě umístěné v obci podle zákona není možné zavádět,“ sdělila Hana Malá z ministerstva. Připomněla, že držitel psa, kterému dává zákon povinnost poplatek platit, nemusí být jeho vlastníkem. „Je to osoba, která o psa pečuje stejně, jako by jej vlastnila. Je prokazatelná skutečnost, že pes se u této osoby nachází.“ A je záležitostí obce, jak vede kontrolu.
