Vůbec nestojím

o filozofická rozjímání o člověku a lidské společnosti před Xsty lety, více by mě zajímala zamyšlení nad životem dnešním, zda město dokáže vůbec uspokojit potřebu člověka k plnohodnotnému prožití života. Prací, která není jen pro přežití, společenstvím, které přináší vztahy na celý život a kulturou, která povznáší ducha a zanechává stopy v myšlení. Proč lidé, kteří utíkají z měst do satelitních vesniček se nejprve starají o vystavění neprůhledného, co nejvyššího ohrazení pozemku, vůbec jim nevadí, že děti nemají hřiště, že holky neskáčou na ulici paňáka, a že si nemají kde posedět se sousedy pod stromem, zapálit si cigáro, nechat kolovat flašku domácího vína a v sobotu zajít do hospůdky, kde mají svoje místečko, a kde se lže, až se houpají lustry. Tito lidé utekli z města a zase jsou jako ve vězení. Navíc jim vyhovuje samotka a oplocení, které si sami vybudovali. Tohle by mne zajímalo, proč to je, a proč to není jinak. Určitě na tom nemá zásluhu internet, ledaže bychom byli stejní, jako v 18. století. Co na to pane Rousseau ? Nebo, co Vy na to paní Terezo ?