Řada Evropanů ve čtvrtek před půlnocí uléhala s pocitem, že není důvod k neklidu. Když ve 23:00 zaklaply dveře britských volebních místností, odhady věřily, že v pátek ráno bude své těsné vítězství slavit tábor Remain a lídr UKIP Nigel Farage spláče nad výdělkem.
Premiér Cameron chce skončit. Nového premiéra budeme mít do října, řekl |
Místo toho přišel Farageův triumfální projev „EU selhává, EU umírá“ a nadšení nad „fantastickými“ výsledky ze Sunderlandu – vůbec prvního volebního okrsku, kde brexit zvítězil. A navíc, průzkumům navzdory, překvapivě rozhodně. Pro odchod z evropského společenství tu hlasovalo celých 61,3 % voličů, ukázalo se po jedné ráno. Od toho okamžiku se zastánci „Stronger In“ v čele s premiérem Cameronem začali řítit do propasti.
Online zpravodajství:
Proč právě Sunderland? Severoanglické město na řece Waer, které kdysi bývalo pouhou rybářskou vesničkou, se zrodilo z uhlí a loďařství, a místní průmyslová tradice padla do oka společnosti Nissan. Japonská automobilka tu v roce 1986 zahájila výrobu, přičemž využila jak zkušených a levných dělníků, tak přístupu na evropský trh.
Vše o brexitu: |
O třicet let později se o Sunderlandu mluví jako o ztělesnění toho, jak moc chce část britské veřejnosti právě tento trh opustit.
Proevropský Londýn je odsud příliš daleko, a nejen ve smyslu pěti hodin v autě. Rozhodnutí, která tamní vláda přijímá, přijímá bez Sunderlandu a na jeho úkor, domnívají se tu mnozí. EU, někdejší chlebodárkyně, se pro ně proměnila v obtížné a nechtěné břímě. „Jsou tu dvě kampaně: mediální bublina kolem Westminsteru a bitva vedená na ulicích. Volte odchod! Dostaneme jen jednu jedinou šanci,“ shrnul jejich pocity armádní veterán a aktivista kampaně Vote Leave Dennis McDonald.
‚Proč chci z EU? Kvůli všemu‘
„Proč chci pryč? Kvůli všemu v EU: cenám, imigraci, ztrátě suverenity,“ vypočítal zpravodaji Bloombergu 52letý Michael Palmer, majitel opravny obuvi. „Je to naprosté plýtvání penězi daňových poplatníků.“
Přesto Sunderland překvapil. Průzkumy sice předvídaly, že zvolí brexit, leč pouze poměrem 53/47 – už jen kvůli tomu, že místní voliči jsou tradičně velkými stoupenci labouristů, a ti pevně stáli v táboře „Remain“, na rozdíl od vládních konzervativců.
Jenže zjevně přitom podcenily vliv populistické UKIP, mistryni v hraní na strunu občanské nespokojenosti. V loňských volbách tu Farageovci skončili jako druzí, navíc se ziskem více než 19 procent, vysoko nad svým celostátním průměrem.
Sunderland, stejně jako obecně severozápad Anglie, je oblast sužovaná vysokou nezaměstnaností (8,5 % oproti 5,2 % v celé zemi) a nízkými platy (o pětinu nižšími než na jihovýchodě). Ekonomika města, jehož ulice lemují zastavárny, slevové obchody a sázkové kanceláře, závisí na Nissanu, který tu vybudoval největší automobilovou továrnu v Británii a v roční produkci 500 tisíc vozů zaměstnává na 6700 lidí. Čtyři pětiny vyrobených aut se přitom vyváží ven, pochopitelně rovněž na evropský trh.
  |
‚Kam dáme všechny ty lidi?‘
„Brexit by byl pro Sunderland katastrofou,“ bila před referendem na poplach místní labouristická poslankyně Julie Elliottová. „Jsou tu dobré společnosti, které tu sídlí díky naší velmi dobré pracovní síle a jednotnému trhu.“ Přitakávala jí i padesátnice Janet Madgeová, pilná aktivistka kampaně Stronger In: „Můj zeť pracuje v Nissanu, a jestli se stáhneme z evropského trhu, přijde o práci. A nejde jen o Nissan: jsou tu i dceřiné firmy, které na tom závisejí.“
Její obavu však zastínily obavy jiné, pilně akcentované kampaní protivného tábora: imigrace. Tlak na veřejné služby. Ztráta suverenity – ne nadarmo volal Farage ráno po tom, aby se 24. červen stal státním svátkem jako „Den nezávislosti“. „Kde sebereme peníze na to, abychom postavili domy, kam dáme všechny ty (příchozí) lidi?“ zajímá 62letého Kena Hodgsona, vysloužilého horníka s protézou na invalidním vozíku.
Aneb slovy Matthewa Gooddwina, profesora politologie z Univerzity v Kentu: „Tohle jsou voliči, které ekonomická transformace Británie v posledních 40 letech nechala daleko za sebou. Voliči, kteří se cítí odříznutí.“
