Je jisté, že většina milovníků výtvarného umění vnímá mexickou scénu jako barevnou směs většinou exotických, potažmo indiánských motivů. Hlavou se také mohou mihnout nástěnné malby Diega de Rivery a vyšívané dekolty Fridy Kahlo. Někde v podvědomí trůní široká sombrera, tequila a siesta. To je však příliš jednoduchý obrázek. Ale z omylu nás mohou vyvést zase obrázky. Tedy ilustrace. Původ toho slova totiž odkazuje k osvětlení skutečnosti, ke zpřesňování vnímání psaného slova.
V pražském Institutu Cervantes je k vidění výstava, která vám zaručeně vymete z hlavy všechna klišé o Mexiku. Jmenuje se Mexiko v ilustracích, 1920–1950. Mnozí si při té příležitosti vzpomenou na pražskou, německy píšící spisovatelku Lenku Reinerovou a na její knihu Lodní lístek, která líčí právě autorčino emigrantské období v Mexiku. Lenka Reinerová zcela jistě znala právě ten samý kulturní kvas, jenž nám teď v Praze ukazují mexické knižní ilustrace a plakáty.
Ostré kontury pistolí Navzdory tequilám, siestám a kaktusům se v Mexiku svobodně rozvíjely i všechny avantgardní směry. Vlivy surrealismu, futurismu a všech rozmanitých -ismů můžeme obdivovat i v bohatě ilustrovaných knihách. Třeba Gerardo Murillo, nadaný malíř, znalec vulkánů a spisovatel tvořící pod pseudonymem Dr. Atl, vytvářel nejen knižní ilustrace ke svým textům, jako např. v knize Symfonie Popocatepetlu z roku 1930, ale svou svébytnou poetikou v mnohém připomene Josefa Čapka či surrealistku Toyen.
Výstava nabízí pohledy do několika období, jimiž procházely mexické avantgardní směry. Počáteční cyklus je věnovaný mexické revoluci a jejímu šíření na plakátech a v knižních ilustracích. Sedm let všeobecného chaosu a vojenských tažení na počátku minulého století je zobrazováno opravdu přímočaře. Nejen umělci věřili, že se systém, v němž 99 % zemědělské půdy patří jednomu procentu velkostatkářů, musí zhroutit. Společně také doufali, že udatný Pancho Villa, Zapata nebo anarchista Magón dají všechno do pořádku. Doba popravčích čet, bosých nohou vydávajících se ze zapomenutých vesnic na pochod do velkoměsta, velkohubých revolučních slibů a kořalky pulque se odráží i v ilustracích a plakátech.
Po revoluci je třeba dát zemi znova do pořádku, vymyslet a prohloubit reformy. Optimistická rekonstrukce se odráží jak v knižní ilustraci, tak třeba v bohatě kolorovaných domácích kalendářích nebo výpravných mapách měst. Do Mexika také přijíždějí umělci ze Španělska, Francie, Německa nebo i Československa, kteří prchají před fašistickou diktaturou. Mexiko jim otevírá svou velkolepou náruč a váží si jich jako nositelů evropské kultury. Jsou obeznámeni s evropskými avantgardními směry a pomáhají místním umělcům vymanit se z exotismu. Mexičtí umělci totiž na jedné straně chtěli pomáhat národnímu sebevědomí svým uměním, na druhé straně toužili následovat světové trendy a nezůstat trčet v jakémsi exotickém regionalismu. Krásnou ukázkou toho, jak spojit obojí do svébytného tvaru, jsou například kouzelné ilustrace Gabriela Fernándeze Ledesmy k Albu mexických zvířat nebo akvarely lidových hraček od Loly Cuetové v knížce Roberta Laga.
Jako sladký bonbonek mohou oči návštěvníků na výstavě pozřít část věnovanou ilustraci dětských knih. Člověk zatouží, aby si i dnešní děti mohly prohlížet tak krásné obrázky jako v mexických knihách ze třicátých let. Mexičtí rodiče však trávili čas i v kabaretech nebo v nočních ulicích velkých měst. Například černobílý cyklus ilustrací Josého Cháveze Morada ke knize Noční život města připomíná, jak přitažlivé muselo být mexické velkoměsto nepoznamenané utrpením a bídou světových evropských válek. Pokud ale na výstavu zajdete, nemusíte se bát, že na ní bude chybět nejznámější mexický malíř všech dob Diego de Rivera. I on se, stejně jako většina mexických malířů, domníval, že je text potřeba osvětlit a zpřesnit dokonalou ilustrací.
Obrazy a ideje
Výstava Mexiko v ilustracích, 1920–1950 bude probíhat v Institutu Cervantes (Na Rybníčku 6, Praha 2) od začátku února do 26. března.
O autorovi| MARKÉTA PILÁTOVÁ, Autorka je spisovatelka a hispanistka
