Štefánik se narodil v Košariskách roku 1880 jako šesté dítě v rozvětvené rodině evangelického pastora. Po gymnáziu začal studovat v Praze nejprve stavební inženýrství a poté astronomii. Zde se stal nadšeným příznivcem časopisu Hlas, jenž vyjadřoval postoje mladé pokrokové slovenské inteligence, a obdivovatelem T. G. Masaryka, kterého hlasisté velmi ctili. Jeho další kroky vedly do Paříže. Po finančně svízelných počátcích získal místo ve hvězdárně v Meudonu a věnoval se výzkumu zatmění Slunce. Především však cestoval – navštívil severní Afriku, střední Asii, Tahiti i Ekvádor. I když se mu ne vždy dařilo dobře, tento dobrodruh s chatrným zdravím měl silnou vůli a nic nevzdával.
Edvard Beneš: tvůrce „československého zázraku“ |
Za války se přihlásil k letectvu. Osvědčil se jako průzkumný letec a byl poslán na srbskou frontu. Odtud se vrátil nemocen na podzim 1915, plně zaujat myšlenkou na osvobození Čechů a Slováků. Claire de Jouvenelovou, představitelku pařížského společenského života, okouzlil větou: „Pomôžte mi oslobodiť moju vlasť!“ Díky svým četným kontaktům v pařížské společnosti pomáhal Masarykovi a Benešovi a radil, „jak správně reprezentovat“.
Své úsilí zaměřil na zajištění jednoty zahraničního odboje a formování zahraničního československého vojska. V roce 1918 byl jmenován francouzským generálem. V závěru války dostávala spolupráce „zakladatelů státu“ trhliny – Štefánik měl o jeho budoucím uspořádání odlišné představy. Těžko říci, jak by se vztah mužů odboje dále odvíjel; vše ukončila Štefánikova tragická smrt 4 .května 1919.
