27. prosince 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Celý svět je ve velkém očekávání. Co přinese miliardář Trump v Bílém domě?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 10Diskuse
Donald Trump. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Donald Trump. | foto: AP

Praha „Výsledek voleb uznám. Když vyhraju,“ řekl Donald Trump. A to také udělal. Pro mnohé neuvěřitelné se po roce a půl stalo skutkem. Liberálové se nemůžou probudit ze zlého snu, Evropa je vzhůru nohama a celý svět ve velkém očekávání. To všechno způsobil jeden člověk – Donald Trump.

Politicky i jinak nekorektní a vulgární byznysmen s dnes už legendární blond přehazovačkou, který si nebere servítky. Za žádných okolností. A hlavně klame tělem. Jednou tvrdí to, podruhé ono a nikdo – někdy ani jeho nejbližší okolí – zatím stále neví, co od politické bomby jménem Trump čekat.

A to se nejspíš nezmění ani 20. ledna, kdy ho čeká přísaha do rukou předsedy Nejvyššího soudu a oficiální uvedení do funkce prezidenta Spojených států. Jenže pak už bude pozdě. Nejmocnější muž světa bude – jak rapuje ve své skladbě Campaign Speech americký hiphoper Eminem – „držet prst na knoflíku“ a svět už bude moci jenom doufat v ujištění bývalého prezidenta Baracka Obamy, aby „neočekával od Trumpa jen to nejhorší“. Jak k tomu všemu ale došlo?

Změna je život

Zdá se, že po osmi letech liberální politiky si Američané opět přáli změnu, ne nepodobnou té, která se odehrála už v minulosti. Vždyť střídání demokratů a republikánů v čele Spojených států i jejich institucí je přece normální politický vývoj. Washington navíc, stejně jako Londýn, trpí občasnými sklony k izolacionismu, které odcházejí a vracejí se v průběhu dějin jako bumerang. A jedno z těchto období zřejmě nastalo i teď, a to na obou frontách – 24. června se obyvatelé ostrovního království probudili do „brexitového“ rána, 9. listopadu čekal podobný osud jejich zaoceánské sousedy. Potenciální stažení Spojených států ze světové scény může být ale mnohem bolavějším problémem – po úpadku dřívějších velmocí jako Francie, Ruska a právě Velké Británie zůstaly USA místem, ke kterému se upínají zraky všech zemí světa jako ke spáse. Často naivně – a vypadá to, že tak tomu bude i teď.

Přesto ani sám Donald Trump, ani jeho tým v jeho drtivý úspěch (v množství získaných volitelů) příliš nevěřili, a to nejen na počátku, ale ani ke konci kampaně, ba přímo v samotný volební den. O volební noci ve dvě hodiny ráno středoevropského času dokonce nejmenovaný poradce z úzkého Trumpova kruhu prohlásil, že by „Trump k vítězství potřeboval zázrak“. Týden po volbách se pak objevila další informace: Trump se svému věrnému guvernérovi státu New Jersey (a soupeři z primárek) Chrisovi Christiemu už loni přiznal, že nevěří, že „zůstane ve hře“ déle než do října 2015. A ejhle – pokud se nic nezmění, sedmdesátiletý král realit bude svou typicky výraznou dikcí mluvit do světového dění nejméně další čtyři roky. Když vydrží, může strávit v Oválné pracovně dvakrát tolik. Stejně jako Barack Obama.

„Pokud se nic nezmění“ je ovšem magická formulka, která ale nemusí a zřejmě nebude fungovat. Totiž: 19. prosince, kdy se vyhodnocují hlasy volitelů, se teoreticky může stát, že někteří nebudou respektovat vůli občanů a hodí svůj hlas poražené Hillary Clintonové. Ta sice do uzávěrky tohoto článku získala o 58 volitelů méně (ještě nebyly známy přesné výsledky ze státu Michigan), celkově pro ni ale hlasovalo o 1,4 procenta lidí více než pro Trumpa, což v amerických rozměrech znamená téměř dva miliony voličů. V moři zhruba 320milionové populace se to může zdát jako kapka vody, ale selský rozum napovídá, že mezi lidmi zvítězila ona. Její příznivci také tlačí na to (existují i petice), aby se nakonec stala prezidentkou Clintonová, a bouřlivě se diskutuje o systému, díky kterému kontroverzní republikán zvrátil volby ve svůj prospěch. Podle expertů je ale pravděpodobnější jiná varianta – že se „bohatý bílý muž“ skutečně po Novém roce stane prezidentem.

Ošklivá kampaň

Z „nechutné“ (jak ji označovala média), dlouhé a vyčerpávající kampaně se ale nevzpamatovávají jen demokratičtí voliči a liberálně smýšlející lidé po celém světě. Unavila všechny – i konzervativní Američany. Tak nepopulární kandidáty na prezidenta tato země ještě nezažila. Zvlášť po „obamamánii“ a jeho pozitivní kampani s heslem „Yes, we can!“ se poslední čtvrtrok jevil věčně rozesmátým obyvatelům světové velmoci jako noční můra a rozdělil je způsobem, jaký nečekali.

„Bylo to těžké. Věděla jsem, že když zvolím Hillary, půjdu domů a budu tři dny zvracet. Když Trumpa, budu si muset dát horkou sprchu. Vybrala jsem si to druhé. Bylo to jednodušší,“ svěřila se mi moje známá Jenny Snyderová, celoživotní republikánka žijící v Yakimě ve státě Washington.

Ještě v první polovině letošního roku to při primárkách obou největších stran americké politické scény nevypadalo na tak ostré klání. Z demokratických kandidátů zůstal do července soupeřem Hillary Clintonové už jen vermontský senátor Bernie Sanders, z množství republikánů postupně odpadli téměř všichni a poslední, kdo ještě stál Trumpovi v cestě, byl guvernér Ohia John Kasich, který vzdal boj v květnu. Přesto se daly jisté problémy tušit už dříve – Trump během primárek například zaútočil na svoji sokyni Carly Fiorinovou se slovy: „Podívejte se na její obličej! Copak by ji někdo volil?“ To jen naznačilo, co se ještě bude dít. Už tehdy se mezi republikány šuškalo, že jejich kandidát je neřízená střela.

Sex, lži a FBI

Stranické konventy v červenci pak už jen potvrdily ty, kteří zůstali – tedy Hillary Clintonovou a Donalda Trumpa. Nejzajímavější část kampaně ale měla teprve následovat. Na konci září a potom ještě dvakrát v říjnu se totiž Clintonová a Trump setkali tváří v tvář v předvolebních debatách, které je měly prověřit a ukázat, co v nich skutečně je. Začal tak opravdový boj o místo, a jak to tak bývá, na kandidáty se začala valit špína ze všech stran.

Jako první čelila problémům bývalá ministryně zahraničí, kterou si Federální úřad pro vyšetřování (FBI) vzal do práce už v první polovině roku kvůli tomu, že posílala pracovní e-maily ze svého soukromého účtu, a mohla tak ohrozit americkou bezpečnost, pokud by se k tajným informacím dostali nepovolaní lidé. V červenci ale FBI konstatovala, že Clintonová nic nezákonného neprovedla. Hlavní hvězdou kampaně se však stal Donald Trump a to, co následovalo, poznamenalo celý jeho boj o Bílý dům i dění kolem něj až do dnešní doby. Nejdříve se dostala do médií nahrávka, ve které se v rozhovoru s televizním moderátorem vulgárně vyjadřuje na adresu žen s tím, že si jako slavný a bohatý muž může dovolit cokoliv. Tato bomba vybuchla přesně v době druhé prezidentské debaty 9. října a Trump se musel bránit. Prohlásil ale, že šlo jen o silácké řeči.

Další bomba přišla nedlouho poté: desítka žen Trumpa obvinila ze sexuálního obtěžování, a jedna dokonce ze znásilnění. Trump všechno odmítl jako lži a v exkluzivním rozhovoru se stanicí CNN ho v kritické situaci podpořila i manželka Melania, která tak na sebe poprvé během kampaně výrazněji upozornila.

Tyto události se odrazily i v poslední debatě o deset dní později. V prvním klání si kandidáti podali ruce na začátku i na konci, ve druhém jen na závěr a ve třetím už vůbec. „Jemné“ útoky z první diskuse se ve třetí změnily ve velmi ostrou výměnu názorů a nevraživost z obou kandidátů doslova čišela. Poslední debata se ale dotkla důležitých témat americké politiky, přinesla opět mnoho lží a také nejvýraznější moment kampaně: Donald Trump prohlásil, že nemusí uznat výsledky voleb. Tento výrok později upravil ve stylu, že výsledky uzná – pokud vyhraje.

Narážel tím na průzkumy veřejného mínění, které se pro něj kvůli jeho sexuálním aférám nevyvíjely zrovna nejlépe (Trump je samozřejmě označil za zmanipulované, stejně jako média a volby vůbec) a i v důsledku tohoto tématu favorizovaly jeho soupeřku. Ta svou kampaň částečně postavila na tom, že se jako první žena stala stranickou prezidentskou kandidátkou, a měla nakročeno stát se první ženou v americké historii, která zasedne v Oválné pracovně Bílého domu.


Komplikace se však nevyhnuly ani Clintonové a podle jejích slov po volbách ji stály prezidentské křeslo. Do hry opět vstoupila FBI – její šéf James Comey jen několik dní před volbami oznámil, že úřad bude demokratickou kandidátku znovu vyšetřovat v e-mailové kauze, která jí uškodila už na začátku roku. Přestože nakonec FBI stejně jako v červenci konstatovala, že se Clintonová žádného porušení zákona nedopustila, kauza významně poznamenala poslední dny před volbou. Mnozí Američané se v jejím důsledku rozhodli nehlasovat ani pro Clintonovou, ani pro Trumpa.

Donald Trump.
Donald Trump při projevu

Nečekaný zvrat

Průzkumy však – možná překvapivě – stály na straně Clintonové i potom, přestože se její náskok před republikánským rivalem zmenšoval a kolísal a nebyl už tak přesvědčivý jako po prezidentských debatách, které Clintonová podle expertů s přehledem vyhrála.

I proto nikdo nečekal, jak se volby nakonec vyvinou. Když během volební noci začaly výsledky hlasování naznačovat Trumpovo možné vítězství, jen se tím podle něj potvrdila jeho teorie o zmanipulovaných průzkumech. Hlavní překvapení ale Američanům připravily takzvané swing states, tedy státy, kde je tradičně nejvíce nerozhodnutých voličů, kteří mohou konečný výsledek hlasování značně ovlivnit. Tato bitevní pole – například Ohio, Severní Karolínu, Pensylvánii či Iowu – totiž ovládl Trump, stejně jako (na počet volitelů klíčovou) Floridu, která znamenala zlom a konec nadějí demokratického tábora na úspěch. A mimo jiné také pád kanadského imigračního webu.

Pro Hillary Clintonovou, bývalou šéfku diplomacie a také někdejší první dámu, to byl asi šok srovnatelný s tím, který zažila po provalení aféry svého manžela, bývalého prezidenta Billa Clintona se stážistkou Monikou Lewinskou. Nečekaná porážka přinutila demokratickou kandidátku k ústupu a vrátila se až později, aby svou prohru přiznala, jak se sluší a patří podle amerických demokratických tradic. Trumpovi zavolala, pogratulovala mu k vítězství a svým slzícím příznivcům řekla, že mají dát designovanému prezidentovi šanci. Sama se pak stáhla do ústraní, respektive do svého domu, kde se „chtěla schoulit ke knížce a už nikdy nevyjít ven“. Nakonec to ale nebylo tak zlé – po volbách byla viděna i na procházce a v knihkupectví.

„Show must go on“

Od té doby plní stránky novin Donald Trump – i když nutno přiznat, že tomu tak bylo po většinu kampaně. Čtyřikrát zkrachovalý realitní magnát, který se vždy postavil na nohy, třikrát ženatý muž s protiimigrantskými postoji, jehož první žena byla Češka a třetí Slovinka, postava z filmu Sám doma 2, animovaného seriálu Simpsonovi, reality show The Apprentice i parodie v show Saturday Night Live a vitální sedmdesátník aktivní na Twitteru, který ohromil masy Američanů a nadzvedl obočí lidí po celém světě. Pro žurnalistickou obec zkrátka nevyčerpatelná pokladna inspirace.

Zlaté nápisy „Trump“ na třech bytových domech v New Yorku zmizely (přáli si to v petici jejich obyvatelé), obrázky z Trumpova pozlaceného newyorského apartmá se ale objevují čím dál častěji. Máme se na co těšit. Kromě amerického spisovatele a autora hororů Stephena Kinga – poté, co se naplnil příběh jeho nového plánovaného hororu, se stáhl z veřejného života, rozuměj Twitteru (vydrželo mu to ale jen dva týdny). Obavy z toho, že Trump „dá padáka“ americkým liberálním výdobytkům, se ovšem hned tak nerozptýlí.

TRUMP-PREZIDENT V DATECH

16. června 2015

Realitní magnát a miliardář Donald Trump oznámil svoji kandidaturu na amerického prezidenta za Republikánskou stranu, a to ve svém sídle v Trump Tower v New Yorku.

6. srpna 2015

První debata republikánských kandidátů na stanici Fox News, kde se Trump předvedl. Mluvilo se o mexických imigrantech, ale i o jeho urážlivých výrocích na adresu žen.

1. února 2016

Začátek primárek republikánů v Iowě. S Trumpem se o stranickou nominaci ucházelo v ten moment dalších jedenáct kandidátů. Vyhrál texaský senátor Ted Cruz.

9. února 2016

Republikánské primárky v New Hampshire už měl plně v rukou Donald Trump, s přehledem porazil všechny své konkurenty a jeho podpora začala stoupat.

1. března 2016

Takzvané superúterý, kdy republikánští kandidáti bojovali v 15 státech o 679 hlasů delegátů. Trump vyhrál v sedmi (jako Clintonová) a získal 237 delegátů.

15. března 2016

Trump vyhrál primárky v dalších čtyřech státech, čímž si přičetl 220 delegátů. Jeho protivníci postupně odstupovali, protože viděli, že nemají šanci na úspěch.

4. května 2016

Z primárek odstoupil i poslední Trumpův soupeř, guvernér Ohia John Kasich. Trump tak už neměl konkurenci a jen čekal na potvrzení své kandidatury na stranickém sjezdu.

26. května 2016

Trump získal 1237 delegátů z celkových 2472 potřebných k tomu, aby byl Republikánskou stranou oficiálně nominován kandidátem na prezidenta Spojených států.

13. července 2016

Jako viceprezidenta si Trump vybral guvernéra Indiany Mikea Pence, který nabídku přijal.

18.–21. července 2016

Republikánský konvent v Clevelandu v Ohiu oficiálně nominoval Donalda Trumpa kandidátem pro prezidentské volby. Z 2472 delegátů jej zvolilo 1725, potřeboval nejméně 1237.

26. září 2016

Republikánský nominant Trump se utkal v první prezidentské televizní debatě tváří v tvář své demokratické sokyni Hillary Clintonové.

4. října 2016

Ve viceprezidentské televizní debatě se střetli Trumpův spolukandidát Mike Pence a kandidát na demokratického viceprezidenta Hillary Clintonové Tim Kaine.

8. října 2016

List Washington Post zveřejnil 11 let starou nahrávku, na které se Trump v rozhovoru s moderátorem televize NBC Billym Bushem obscénně vyjadřuje na adresu žen.

9. října 2016

Donald Trump a Hillary Clintonová se utkali v druhé prezidentské debatě, kde Trump vysvětloval publikovanou nahrávku. Ruce si kandidáti podali jen na konci klání.

12. října 2016

Deník The New York Times otiskl výpovědi dvou žen, které obvinily Trumpa ze sexuálního obtěžování. S podobnými informacemi přišla i další média. Trump nařčení odmítl.

19. října 2016

Ve třetí a poslední prezidentské debatě Trump prohlásil, že možná neuzná výsledky voleb, které považuje za zmanipulované. Rukama si kandidáti tentokrát nepotřásli vůbec.

28. října 2016

Šéf FBI James Comey oznámil, že bude znovu vyšetřovat Hillary Clintonovou kvůli pracovním e-mailům posílaným ze soukromého serveru. Její náskok na Trumpa v průzkumech klesl.

6. listopadu 2016

FBI oznámila, že po prověření nových e-mailů neplánuje Clintonovou stíhat. Podle jejích vlastních slov po volbách ji právě tato aféra stála prezidentské křeslo.

8. listopadu 2016

Donald Trump byl zvolen 45. americkým prezidentem. Do uzávěrky této ročenky získal 290 volitelů (o 20 víc, než potřeboval), a porazil tak svoji soupeřku.

20. ledna 2017

Donald Trump složí ve Washingtonu přísahu do rukou předsedy Nejvyššího soudu a oficiálně se stane americkým prezidentem. Jeho mandát je čtyřletý.

Simona Bartošová
  • 10Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz