Za mým bohatstvím je kombinace života v Americe, několika šťastných genů a složeného úroku... Kdybychom (já a moje rodina) měli použít víc než jedno procento mých cenných papírů pro svoje potřeby, neučinilo by to náš život šťastnější ani příjemnější,“ prohlásil Warren Buffett, když nedávno oznámil, že hodlá věnovat na charitu 99 procent svého majetku. Ten se letos odhaduje na nějakých 47 miliard dolarů, takže pan Buffett má nejspíš pravdu, že i s pouhým jedním procentem se dá tak nějak vyjít.
Warren Buffett je vedle Billa Gatese významnou figurou takzvaného filantrokapitalismu. Tenhle nový trend filantropie je postavený na myšlence, že vítězové kapitalismu mají vůči ostatním určitou zodpovědnost, už proto, že samotný kapitalismus nemůže přežít, pokud nebude pečovat o trvale udržitelnou prosperující společnost.
Přesto slízli Buffett s Gatesem a čtyřicet dalších amerických miliardářů, kteří se před časem zavázali, že dají polovinu svého jmění na charitu, slušnou porci kritiky. Nejčastěji ze strany levicovějších médií. Prý je to jen nabubřelá póza superboháčů, kteří darují balík peněz a stejně tu budou svými soukromými tryskáči otravovat vzduch, a navíc tím svým korporativismem kontaminují dobročinnou sféru.
Přitom soukromé nadace založené odporně bohatými lidmi pomáhají například v USA dost zásadním způsobem formovat občanskou společnost: Drtivá většina tamních nevládních organizací žije z peněz soukromých dárců, což jí dává výhodu nezávislosti na státu, který mohou kritizovat nebo se s ním i soudit. Na rozdíl od Česka, kde filantropie moc trendy není a většinu neziskové sféry platí právě stát, který také vyžaduje, aby se k němu většina nevládních organizací chovala jako k ruce, která je krmí.
Ovšem filantropie není moc trendy ani ve zbytku Evropy – Gatesova výzva tu zatím narazila. Starý kontinent je toho názoru, že o potřebné se má postarat stát a bohatí nejlépe pomohou, když budou pořádně platit daně.
Kdyby to bylo tak jednoduché. ?
O autorovi| Ondřej Formánek, redaktor Pátku
