PRAŽSKÝ VÝBĚR: Na Václavskym Václaváku (Warner Music)
Před koncertem v O2 Areně sice Pražský výběr původně sliboval vydat fungl nové album, ale pohledem do vlastní nejhlubší minulosti prostřednictvím tohoto dvojalba patrně udělá svým fanouškům nemenší radost. Obsahuje nahrávky ze tří koncertů ze začátku 80. let. Přestože nahrávky mají technickou úroveň, odpovídající možnostem a době, to důležité se z nich nevytratilo: fantastická atmosféra a hlavně fakt, jak tahle kapela opravdu skvěle hrála. Většina pozdějších slavných písniček je tu ještě zachycena ve „svahilštině“ (tedy jakési pseudoangličtině, ve které Kocáb a Pavlíček zpívali ještě předtím, než písničky dostaly české texty), ale to jen posiluje dobový kolorit. Skutečně neuvěřitelný nápřah měla kapela už na nejstarším zaznamenaném koncertě v Blansku, kdy byl ještě basistou kapely Ondřej Soukup a kapela vlastně přecházela z předchozího jazzrockového období (jeho pozůstatky slyšíme třeba ve skladbě No a co ti schází, kterou později Michael Kocáb použil na sólový debut) do novovlnného. Vidět v tom normalizačním marastu naživo Pražský výběr musel být skutečně nezapomenutelný zážitek a svoji kultovní pověst si kapela plně zaslouží.
MICHAL PAVLÍČEK: Kulatiny (Warner Music)
Nahrávka z oslav šedesátin Michala Pavlíčka letos v únoru v pražském Fóru Karlín má jednu obrovskou výhodu: konečně je pořádně slyšet kooperaci rockerů s přizvanou Hudbou Hradní stráže a Policie ČR, která byla hlavní neobvyklou atrakcí večera. Přímo na místě totiž přece jen elektrické kytary a bicí odsunuly orchestr do pozadí. A tak teď už víme, že v průběhu koncertu, na který si oslavenec pozval jako hosty muzikanty a zpěváky, s nimiž spolupracoval nebo spolupracuje, nejlépe rozšířená aranžmá prospěla písničkám Stromboli: v Sandonorico nebo Carmen je orchestrální majestátnost rozhodně bodem k dobru. A orchestr se kupodivu neztratí ani v písničkách Pražského výběru, což je dobrý příslib vzhledem k tomu, že středeční koncert v O2 Areně, nebo alespoň jeho část, bude pojat de facto podobně. V příspěvcích Moniky Načevy, Kamila Střihavky a Tomáše Hájíčka je orchestrální zvuk víceméně do počtu: ani neruší, ani účinek písniček neposiluje. Audioalbum doplňuje DVD s dokumentárním filmem Srdeční záležitosti Michala Pavlíčka.
MICHAEL KOCÁB: Abstract (Warner Music)
Prvořadým problémem Michaela Kocába jsou tradičně jeho prohlášení ještě předtím, než přijde s nějakým novým projektem. Táhne se to už od alba Za kyslík, přes značně nepovedený projekt Pražský výběr 2 a pokus o vstup na pole progresivního metalu Aftershocks. Vždycky ta velkohubá prohlášení, jež kdyby se skutečně naplnila, snad se otočí kormidlo světových hudebních dějin. Prolog k novému sólovému albu nebyl jiný, dočetli jsme se leccos včetně Kocábova posichrování se prohlášením, že Abstract dneska nikdo nepochopí a „progresivní“ desku docení až budoucnost. Skutečnost je taková, že album tvoří mix elektronické hudby, která by klusala podél aktuálních trendů nejpozději v polovině 90. let, metalových sól s osmdesátkovým zvukem (nepochopitená úchylka Kocábova australského kamaráda Glenna Proudfoota) a funk- a rock-jazzových pasáží, proti kterým zní svěžeji i debutové album ještě předpavlíčkovského Pražského výběru Žízeň z roku 1978. K tomu průběžná Kocábova obsese zatahovat do svých projektů vlastní děti (tentokrát včetně malého bezbranného Davídka) a značně vyžilý pokus dělat si legraci z Klementa Gottwalda. Je to smutné, ale i po téhle desce platí, že jediné Kocábovo sólové písničkové album, které stojí za poslech, je debut Povídali, že mu hráli z roku 1988.
