Vídeň i Berlín byly na jedné straně nadšeny vidinou konce bojů na východní frontě, územními zisky a možností přesunout jednotky proti Francii a o to rychleji ukončit válku. Mír měl ovšem jedno ale: rakouská cenzura ze sovětské nabídky publikované v médiích vypustila důležitou větu o právu na národní sebeurčení. Když se zásah provalil, Vídeň se ocitla v negativním světle a zároveň se tím potvrdila teze jejích českých kritiků, že na autonomii či samostatnost může český národ z vůle Vídně zapomenout.
Lidové noviny před 100 lety. Co se psalo o Tříkrálové deklaraci? |
V reakci proto byla 6. ledna 1918 v Praze přijata ostrá Tříkrálová deklarace českých poslanců, která oznamovala Vídni, že „národ náš se hlásí o svou samostatnost“ a chce žít ve svém „svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém“ státě.
V lednu 1918 monarchií otřásla generální stávka. Požadavky demonstrujících se pohybovaly od zvýšení přídělů až po návrat svobod a okamžité uzavření příměří. V Plzni 18. a 19. ledna 1918 vyšlo do ulic kolem 20 tisíc, v Kladně 27 tisíc a v Praze dokonce 50 tisíc lidí.
Následně 1. února vypukla vzpoura na rakousko-uherském křižníku St. Georg v Boce Kotorské, do níž se zapojilo několik tisíc námořníků. Ti byli záhy izolováni a vzpoura byla 3 .února potlačena. Osm set námořníků bylo uvězněno a 432 z nich čelilo stannému soudu. Organizátoři byli popraveni, mezi nimi také František Rasch, Přerovan z českoněmecké rodiny.
Autor je historik
