12. července 2018 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Humorista Mirek Kemel už potřetí jako introvertní písničkář

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Mirek Kemel | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mirek Kemel | foto: archiv Mirka Kemela

Není to shoda jmen. Známý politický karikaturista Miroslav Kemel má skutečně dvě tváře. Tu druhou nastavuje coby písničkář. Své podoby striktně odděluje verzemi křestního jména. Jako Mirek Kemel vydal už třetí album. Jmenuje se Ryby, raci.

Není divu, že Kemelovy aktivity žijí v oddělených světech a že jejich protagonista provozuje dokonce dvojí webové stránky, jedny pro kreslené vtipy a jedny pro písničky. Nejspíš mu musí trochu lézt na nervy i to, že v souvislosti s hudbou je takřka vždy připomínána i jeho kreslířská profese – vždyť Ryby, raci jsou už jeho třetí album. Na ta předchozí dvě sklidil vesměs velmi pozitivní ohlasy a koncertuje vcelku hojně.

Ale málo platné, s karikaturistickou kariérou v předních českých denících a s mnoha politickými šlehy sdílenými masově na sociálních sítích není divu, že si jeho jméno Češi spojují hlavně s nimi. Někteří možná dokonce zajdou na jeho koncert v očekávání nějakých veselých protestsongů proti politickému establishmentu. A pak odcházejí zklamáni.

Lehké inovace

Nic není totiž vzdálenějšího nějakým „humorným častuškám“ než právě písně Mirka Kemela. Ve svých písních se vesměs dotýká vysloveně věčných témat – života, smrti, Boha, lásky – a nebojí se k tomu používat ani takzvaných velkých slov. Což platí pro všechna tři jeho alba.

Na tom novém ze základního textového ladění neuhnul a také jeho pěvecká interpretace, která se nebojí zdravého patosu, je na svém místě. Možná ta stopová troška odlehčenosti a dokonce ironie, která na Rybách, racích přibyla, je lehkou a vítanou inovací. Málokdy je Kemel tak přímočaře erotický jako ve Starou alejí a tak jemně heretický jako v tvrzení, že „duše je nesmrtelná, na tu je času dost“ (V kostele svatého Jakuba) a tolik až lidovkově průzračný jako v Panenkách.

Stálým hostem kapely Mirka Kemela (vpravo) je muzicírující a zpívající herec Vladimír Javorský

Stálým hostem kapely Mirka Kemela (vpravo) je muzicírující a zpívající herec Vladimír Javorský

Doménou Mirka Kemela jako textaře ale zůstávají poetické obrazy s až existenciálním obsahem, z nichž mnohé mají přes vrstvení de facto krásných metafor zcela jasný a ovšem i zcela antioptimistický dopad, jako je tomu v jednom z nejlepších textů alba, nazvaném poněkud paradoxně Happy End. Ten je mimochodem součástí písně, jejíž hudební složka se tomu, jak Kemela známe z minulých alb nebo z většiny současných koncertů, svým funky rytmem dost vymyká.

Experiment s písněmi

Jestliže je totiž Kemelova textová tvorba převážně z jednoho kusu, hudebně se průběžně mění. A právě Ryby, raci přinášejí největší posun za celou písničkářovu kariéru. V produkci kytaristy Vlastimila Konopiského vzniklo album hudebně hodně členité – Kemelova stálého posluchače zaskočí už to, že první tóny alba patří elektrické kytaře, nástroji, se kterým písničkář nikdy nepracoval.

Je k diskusi, nakolik zrovna písním Mirka Kemela členitá aranžmá, ve kterých se místy objevuje dokonce i smyčcové kvarteto, sluší, stejně jako použití prvků některých, řekněme, odlehlých žánrů. Upřímně řečeno, bez Kemelova pokusu o rap ve Snowboardistovi se jeho fanoušek zcela jistě obejde. Jakož i bez občas až příliš „nařvaných“ tónů elektrické kytary.

Málo platné, většina Kemelových písní je přece jen emotivních jaksi vnitřně, tedy vlastně introvertních, a rockový zvuk tento jejich rozměr až příliš překrývá. Písničkářovy koncerty v užších sestavách jsou intenzivnější. Stylová šíře alba je nicméně zajímavým experimentem se skvělými písněmi. Komu chybí na současné scéně Traband, měl by zbystřit.

  • 0Diskuse


Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky