* LN Změnilo se něco zásadního v židovsko-arabském konfliktu od doby, kdy Avraham B. Jehošua vydal Milence, tedy od roku 1977?
Politicky určitě. Jomkipurová válka, o které píše, byla poslední, v níž se proti Izraeli spojili jeho arabští sousedé. Po uzavření míru s většinou okolních zemí Palestinci osaměli, na jejich straně zůstaly jen organizace typu Hizballáh. To vedlo k vystupňování nestandardních střetů, rozhořela se první a pak druhá intifáda, začaly sebevražedné útoky... A současně vzniklo několik pokusů o mírový proces, které vesměs ztroskotaly. V rovině mezilidských vztahů se ale mnoho nezměnilo. Příběh arabského chlapce Naíma, přitahovaného světem Židů, a jeho vzplanutí k židovské dívce by se docela dobře mohl odehrát i dnes.
* LN Domníváte se - poté, co jste Milence přeložila -, že je pro Jehošuu nálepka „izraelský William Faulkner“ příhodná?
Každá taková nálepka je pochopitelně zjednodušující, ale to označení se neujalo náhodou. Jehošua je s Izraelem srostlý tak jako Faulkner s americkým Jihem - a podobně jako on umí na pozadí strhujících příběhů podat obraz celé společnosti. Současně ale u něj lze pozorovat další vlivy a inspirace, například existencialismem - podivná apatie, nezakotvenost a prázdnota titulního hrdiny, milence Gabriela, připomene třeba Camusova Cizince.
* LN Jaký vztah má Avraham B. Jehošua k českému prostředí?
Jehošua je původem Sefard a jeho rodina je v Izraeli usazená řadu generací. To z něj mimochodem činí velkého obhájce izraelství - s oblibou prohlašuje, že diasporní židovství je minulost a židovskou identitu je možné plně žít pouze v Izraeli - i přátelského soužití s Araby. Nicméně prý jediný Aškenáz v jeho rodokmenu pocházel z Prahy a přišel do Palestiny ještě před vznikem sionismu. Jehošua také rád navštěvuje Prahu coby důležité místo židovské historie. Znovu má přijet příští týden: 19. března ve Společnosti Franze Kafky uvede první český překlad svého díla.
