PRAHA Maséři, servismani nebo fyzioterapeuti. Stojí v pozadí, často si jich nevšimnete, přitom i na nich záleží, kolik si česká výprava přiveze z Vancouveru medailí.
A právě kvůli nim se měsíc před začátkem olympijských her mezi sportovci a Českým olympijským výborem (ČOV) rozhořel spor.
Důvod? Zoufalý nedostatek míst pro realizační týmy.
„Na Světovém poháru jsme byli ve čtyřech. Tři lidé jsou naprosté minimum. Jenže já na olympiádu dostal jen dvě místa,“ rozčiluje se sjezdařský trenér Petr Záhrobský.
Boj o akreditace pro doprovod sportovců provází každé hry, letos se však nezvykle vyostřil.
„Trpělivě to vysvětlujeme trenérům i svazům, ale pořád to nějak nechtějí pochopit. Počet doprovodů je přesně daný olympijskou chartou a přes ty tabulky nejede vlak,“ tvrdí místopředseda ČOV a šéf české mise František Dvořák.
Nominace ještě není uzavřená, ale očekává se, že příští měsíc vyrazí do Vancouveru 80 až 90 českých sportovců. Jejich počet pak bude odpovídat i místům pro doprovod. Ani o jedno místo navíc.
Záhrobský přitom není zdaleka jediný, kdo si stěžuje. Například lyžařskému svazu v současnosti chybějí tři až čtyři akreditace. „Je to problém. Pokud chceme mít výsledky, musí se to řešit. Zodpovědnost za to můžu nést jen do určité míry,“ tvrdí šéf svazu Lukáš Sobotka.
Podle něj potíže způsobil i fakt, že původní pravidlo jeden sportovec = jedno místo pro doprovod v praxi nakonec neplatí.
„Sportovců má jet 36, ale v doprovodu může být jen 34 lidí,“ diví se Sobotka. „Původně nám bylo řečeno, že doprovod bude stejný jako počet sportovců. To už mít nebudeme. Docela mě to překvapilo.“
Příčinou je jedenáct míst, které z kvóty zabere olympijský štáb. Podle Dvořáka to však není žádná novinka. „Kapacita her je omezená. Netěší nás to, ale nic s tím neuděláme,“ tvrdí funkcionář.
Hvězd se problém nedotkne ČOV hradí doprovodnému týmu náklady, ale o peníze v tomto případě nejde. I kdyby si dotyčný zaplatil cestu sám, bez akreditace bude ve Vancouveru zbytečný - se svým sportovcem se téměř nepotká.
„Už na třetích hrách za sebou olympijský výbor tvrdí, že se to zlepší. Jenže tyhle věci prostě není schopný řešit,“ míní Záhrobský.
Loni v létě se rozešel s dcerou Šárkou a začal připravovat syna Petra. Ten však mezi horké kandidáty na medaili nepatří, což nyní Záhrobskému ztížilo vyjednávání.
„Zbytek sjezdařů trénuje společně, ale pan Záhrobský je solitér a chce mít kolem sebe jen svůj servis. Kdyby byli všichni v jednom týmu, žádný problém by nevznikl,“ je přesvědčený Dvořák.
Největších českých nadějí se problémy tolik nedotknou. Šárka Záhrobská dostala pro svůj tým požadovaná tři místa, o běžkaře Lukáše Bauera se zase přednostně postará realizační tým reprezentace.
Uskrovnit se však budou muset menší sporty. Třeba biatlon. „Na deset lidí máme devět členů doprovodu. Je to na hraně, ale zvládneme to. Nesmí nám ale nikdo vypadnout,“ obává se prezident Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík.
A právě v tom spočívá největší nebezpečí. Pokud by se dodatečně snižovaly kvóty pro sportovce, musel by ČOV seškrtat i seznam masérů nebo servismanů.
„To by teprve začala pořádná tahanice,“ tuší Dvořák.
