Vanketě Kniha roku v sobotních Lidových novinách vyšel rozhovor s editory výboru z časopisu Sešity. První otázka („Proč časopis Sešity vznikl?“, odpovídala Anna Kareninová) vyžaduje jisté doplnění.
V roce 1964 začal Svaz československých spisovatelů vydávat časopis pro nejmladší generaci svazových literátů. Tvůrci časopisu si s ním nevěděli rady natolik, že ani nebyli schopni ho pravidelně vydávat. V této „krizové situaci“ vznikla v redakční radě skupinka, které se podařilo prosadit výměnu šéfredaktora a získat nové spolupracovníky (Emanuela Mandlera, Ladislava Hejdánka a více zapojit Jiřího Němce). S Tváří pak začal úzce spolupracovat i Václav Havel. Časopis se začal kriticky vyrovnávat mj. i s literárním dílem lidí, kteří hráli významnou roli ve strukturách svazu, s tvorbou svazové „mladé generace“, usiloval o zapojení české literatury do světového kontextu a obnovení její přetržené kontinuity. Nehlásil se k „marxismu-leninismu“ ani v jeho obrozené podobě. Bohužel, ti, kdo tvořili jádro časopisu, nebyli většinou ani členové svazu, ani „mladí“ podle tehdejších kritérií.
Tím časopis vzbudil nevoli vedení svazu, mladé generace svazových literátů i ÚV KSČ. Vznikla otázka, jak se ho zbavit. Původní projekt, schválený vedením svazu, byl: výměna šéfredaktora, podstatná obměna redakční rady, návrat k poslání „časopisu pro mladou literaturu“. Redakce nato iniciovala dvě mohutné podpisové akce, které podepsala řada významných českých a slovenských umělců. Poté svaz (který měl popravu provést) couvl a přišel s novým návrhem. Místo Tváře začnou jako svazový časopis vycházet Sešity pro mladou literaturu, které se vrátí ke svému původnímu poslání. Tváři nabídli, aby existovala jako „skupinový časopis“ vydávaný vydavatelstvím Čs. spisovatel. Zároveň si ÚV KSČ vymínil, že v redakční radě nesmějí být Mandler, Němec a Hejdánek. Tyto podmínky Tvář odmítla a přestala vycházet. Z toho je snad jasné, proč vznikl časopis Sešity.
