ANALÝZA
ŘÍM/PRAHA Silvio Berlusconi je „nezodpovědný, marnivý a vládne neefektivně“, pravilo se v jedné z depeší amerických diplomatů zveřejněných serverem WikiLeaks. To všechno může být pravda, nic to ovšem nemění na skutečnosti, že italskému premiérovi se navzdory bezpočtu politických, korupčních i osobních afér daří zůstávat u moci – navíc v poválečné italské realitě, kdy životnost vlád často nebyla ani jeden rok.
A očekává se, že Berlusconi ustojí i současnou krizi, v níž se prolnul verdikt Ústavního soudu – pro něj ne zcela příznivý – s oživením aféry kolem jeho vztahu s mladou Maročankou. Záplata za Finiho Je to pouhý měsíc, co italský premiér jen těsně přežil v parlamentu hlasování o důvěře, které bylo výsledkem jeho rozkmotření s důležitým vládním partnerem, postfašistou Gianfrankem Finim. Se ztrátou jeho podpory přišel Berlusconi i o pozice na sice chudém, co do počtu voličstva ale nikoliv zanedbatelném jihu Itálie.
Zacelit tuto ztrátu se sice zatím premiérovi nepodařilo, očekává se ale, že v nejbližší době se bude moci místo o Finiho opírat o některého z nových menších partnerů – buď středové křesťanské demokraty (UDC), anebo některé z nově vzniklých hnutí s kořeny právě na jihu Itálie.
Podobně je to s čtvrtečním verdiktem Ústavního soudu, který Berlusconiho připravil o jistotu paušální imunity před vyšetřováním různého druhu. Místo toho budou soudy nyní o možnosti stíhat premiéra rozhodovat případ od případu.
Pro Berlusconiho to sice není příjemné, na bitvy se soudy je ale zvyklý. A především, podle znalců italské politiky je premiér tentokrát nejblíže pravdě: tedy, že verdikt pro něj neznamená konec světa, respektive politického života přinejmenším této vlády.
„V politické rovině to přineslo jen těžko nějakou změnu,“ citovala agentura Reuters Lucu Ricolfiho, komentátora deníku La Stampa. Berlusconiho odpůrci přitom po soudním verdiktu slavili vítězství a začali se opájet vidinou předčasných voleb. Naopak premiérovi věrní, jako například ministr kultury Sandro Bondi, začali mluvit o „narušení základních kamenů ústavy a demokratického pořádku“. Pravda ale bude, jak již bylo výše naznačeno, prostší.
„Myslím, že volby jsou pravděpodobné až na jaře 2012,“ dodal Ricolfi s tím, že podzimní termíny jsou nepravděpodobné kvůli obvyklé zaneprázdněnosti politiků státním rozpočtem.
Berlusconi by navíc – jakožto politik s mimořádně silně vyvinutým pudem sebezáchovy – sám konání voleb neuspíšil, pokud by si nebyl jistý svým vítězstvím. A to se vzhledem k nízké míře podpory mezi Italy – Berlusconimu podle současných průzkumů důvěřuje kolem 30 procent voličů – jeví jako velmi nepravděpodobné. A příliš silný tlak se nedá očekávat ani od levicové opozice, která je značně roztříštěná. Nikdo si nemůže být vítězstvím jistý, výsledkem voleb konaných v této době by tak mohl být parlament bez jasné většiny.
„Oběť soudní zvůle“ Na druhou stranu se ale dá předpokládat, že verdikt Ústavního soudu společně s oživením aféry kolem premiérova vztahu s mladou Maročankou ještě víc vyostří již tak značně rozjitřenou italskou politickou scénu. A především, že soudní tahanice a sexuální aféry 74letého Berlusconiho odvrátí pozornost od naléhavějších témat, jako je stav italské ekonomiky.
A právě to může být pro trojnásobného (po započítání vládní rošády v roce 2005 dokonce čtyřnásobného) premiéra výhodou. Ostatně, pokud se Berlusconimu něco podařilo, tak značnou část Italů přesvědčit, že je jen obětí „komunistických soudců“...
***
Berlusconi by navíc sám konání voleb neuspíšil, pokud by si nebyl jistý svým vítězstvím
