Třeboňáci jsou na své město právem hrdí. Je krásné, má bohatou a slavnou rožmberskou a schwarzenberskou historii, úchvatnou okolní přírodu, proslulé slatinné lázně, pestrý kulturní život. To je i důvodem, proč jej po celý rok vyhledávají lidé ze všech koutů naší země i ze zahraničí. Mnozí si je zamilovali natolik, že si zde pořizují „víkendové“ bydlení, které se s časem a přibývajícím věkem mění v trvalé.
Každý z nás je zpravidla hrdý na město, ve kterém se narodil nebo kde žije. Třeboňská hrdost je však velmi specifická. Třeboňákem se můžete stát nikoli získáním trvalého bydliště a zakotvením ve městě. Je to výsada, jež se přenáší z generace na generaci v každém rodě. Noví obyvatelé jsou přistěhovalci ještě za 30 let a těmi už zůstanou, pokud se někde v rodinné kronice nedohledají čísi třeboňské kořeny.
A jde to ještě dál. Třeboň je zkrátka naše (mé) město. Naše (má) je radnice, naše (mé) jsou lázně, naše (mé) je vše, z čeho mohu mít nějaký prospěch. Naše (mé) však nejsou problémy města, naše (má) není práce, kterou je třeba pro město tu a tam nezištně odvést, naše (mé) není nic, co mne v tu chvíli zrovna osobně netrápí. Dobré věci bývají přijímány se samozřejmostí a občas jsou i po zásluze potrestány. Kritika je naopak velmi hlasitá, nespokojenost nepřetržitá a boj proti všemu a všem každodenním třeboňským chlebem. Každá změna je zlo, neboť člověk třeboňský je velmi konzervativní a na zažitých způsobech a návycích nebude ze zásady cokoli měnit. Byť by to bylo ku prospěchu jednotlivce i města jako celku.
Proto nežijeme tak pohodlně a spokojeně, jak bychom mohli a měli. Neboť to, co zvenčí všichni obdivují a pro co Třeboň opakovaně navštěvují, nechceme a neumíme my Třeboňští docenit a pozitivně přijmout. Dostáváme se pak do prazvláštních situací, kdy občané si vyžádají místní referendum proti stavbě zimního stadionu, který se v Třeboni připravuje už 40 let a jenž městu jeho velikosti a významu citelně chybí. Protože jeden tahá čehý, druhý hot, všichni proti jednomu a jeden proti všem… Nejspíš nejsem jediným starostou s podobnou zkušeností.
Přesto je však radost žít zde a pracovat. Neuvěřitelně cenné dědictví, které nám naši slavní předchůdci zanechali, je viditelné a hmatatelné na každém kroku. Jeho hodnotu se snažíme připomínat a zdůrazňovat při každé vhodné příležitosti. Četné slavnosti, přednášky, výstavy aj. jsou zaměřeny k jednotlivým významným událostem z historie i ze současnosti. Naštěstí i v Třeboni je stále ještě dost jedinců i skupin zapálených lidí, kteří si třeboňských jedinečností jsou velmi dobře vědomi a kteří pro své město udělají pouze a jen v tom nejlepším slova smyslu cokoli.
TEREZIE JENISOVÁ, starostka města Třeboně, KDU-ČSL
