-Ahoj.
-Čauko.
-Pěkně blbej pozdrav. S tímhle blogem to jde z kopce, nemyslíš?
Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Zdeňka Piškulu a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
-Máš něco mezi zubama, prosimtě.
-Myslíš, že seš jediná, kdo viděl Deadpoola?
-Ne, myslím, že to jde s tímhle blogem z kopce.
-A o čem jsi chtěla psát?
-O taxikářích.
-A co s nima?
-Jsou fajn.
-Aha.
-Ráda se s nima bavím. Díváme se přitom před sebe na cestu a obvykle je tma a ta každou otevřenost skryje.
  |
-A tak to není zas tak blbý.
-Už to natočil Jarmush. Je to starý.
- Jak to, že píšem blog v obecný češtině?
-Praha nás spolkla. Objala nenechavýma prackama.
-Tak piš o tomhle.
-Na to ještě není dostatečně zima.
-A co volby?
-Dianiška třeba něco napíše.
-Je ze Slovenska, jen tak mimochodem. A co divadlo? Teďko byl u nás ten PalmOff fest.
-Počkej, to bylo skvělý, to máš pravdu. Bylas na Prokletí?
-Hej, jo, dobré psycho. Jak tam oběsili tu sochu Jana Pavla?
-Kterou předtím zprznila jedna herečka a na krk pak tý soše pověsili cedulku „patron pedofilie“?
-Hej, jo, to bylo vostrý. Prej si ta herečka už v Polsku neškrtne. Telka, film, rozhlas, nic. Všichni věděj, že vykouřila papežovi.
-Přitom je to normálně její práce.
-Žádnej z herců v tom představení to pak prej neměl úplně lehký, pamatuješ, ne, jak říkali, že domů z divadla je musí vyprovázet ochranka.
-No, tak asi nějak ťali do živýho, no. Prej se o církevní pedofili v Polsku málo ví.
-To ono se o ní ví dost, ale málo se o ní mluví.
-Máme 21. století, vypadá to, že brzo osídlíme první kolonie na Marsu a některý furt hledaj červí díru k Bohu malým chlapcům pod sutanou.
-Fuj, Terezo.
-Já vím, promiň.
-Myslíš, že se to může stát i nám?
-Bože, teď fakt nevím, co myslíš.
-No, že nějaký představení, naštve spoustu lidí tak, že ti přidělej ochranku. Že jakýmukoliv festivalu, kterej tě s tim někam pozve, pak odeberou ministerskej grant. Že se budou odvolávat nepohodlný lidi a napíchávat telefony.
Tereza DočkalováNarodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou. |
-Takhle se to přece neděje, ne?
-Ten polský herec, co s náma teďko hraje v pár představeních řikal, že jo.
-A taky nás teď jeden odvolanej polskej režisér bude režírovat, žejo.
-Mně by se líbilo někoho nasrat.
-Minule se to s Mlčením Bobříků malinko nepovedlo. Chtěli jsme nasrat komouše a nasrali jsme Asociaci politických vězňů a starou paní ve Švýcarsku, o který to představení vzniklo.
-Ale nikdo z nich to neviděl?
-Neviděl.
-A teďko v Ústí jsme tím nasrali šest nebo osm komoušů.
-Jo, šest nebo osm, to byl skvělej pocit.
-To byl skvělej pocit.
-No, komouši jak komouši. Jenomže zbytek místních takzvanejch bad guyů bývá proti nasrání trvale rezistentní.
-A hlavně asi vůbec nechoděj do divadla.
-Tak naserme nějakýho zlouna jako občan, ne? Brzo bude sedmnáctýho. Pome na Albertov, jednoho vyberme a mrštěme jeho směrem nějakou zeleninu.
-To je starý.
-A viděla by to máma.
-A tý je lepší dělat radost.
-Jak jsme podle posledních průzkumů zjistily.
-Tak ještě chvilku počkejme. Třeba budou lepší příležitosti.
-Jo, dyť i ti polský herci řikali, že to nezatuhlo všecko naráz. Že to bylo takový pomalý, vlezle nenápadný.
-Nepřipomíná ti to nějaký zvíře?
-Cože?
-Že takhle útočí jezevec. Je to děsně vyčúranej predátor. Až se ztratíš v jeho vyhloubenejch chodbičkách, tak si prostě jenom počká, až tě to vysílí a vyhladoví.
-Fuj.
-A mně ho dycky tak nějak vzdáleně připomínal ten pán z prognosťáku, víš, co teďko sedí na hradě. Je to takový herecký cvičení. Co vám vaše role připomíná za zvíře. Děsně to funguje.
-Pražskej Hrad nemůže za naše zpackaný životy.
-Nemůže, já vím. To mi jenom vytanulo na mysli jako takovej symbol, prostě.
-Tak to hlavně nikde neříkej, jo?
-Jo.
-Dyť i ten Pirát dneska řikal, že je celkem fajn, že spolu počítali rovnice a děsně se u toho nasmáli.
-Takže se vlastně máme dobře, chceš říct?
-A chybí ti něco?
-Vůbec. Jenom jsem chvíli měla pocit, že by bylo dobrý někoho nas...
- ..prosimtě mohla bys přestat řikat pořád dokola tohle slovo, Terezo? Jestli ti můžu něco říct, tak začínáš být poslední dobou docela obhroublá a vulgární.
-Promiň. To ta obecná čeština.
-Ach jo.
-Řikám promiň.
-U tebe to slovo dávno ztratilo význam.
-Já vím. Tak promiň.
-Co je?
-Nic. Promiň.
-Přečteš si to po sobě vůbec?
-Teďko jsem to zrovna udělala.
-A napadá tě nějaká pointa?
