Viděl jsem během svého „diváckého“ života mnoho a mnoho Faustů (činoherních, operních, loutkových, baletních, tradičních, moderních, postmoderních a post-postmoderních), mezi nimi i řadu Faustů podle J. W. Goetha, ale v paměti mi jich trvale zůstane sotva pět. A už teď vím, že mezi těmi pěti bude Faust a Markétka z Mladé Boleslavi.
Ztráty i zisky úpravy Pravda, faustovský hnidopich by mohl proti úpravě překladu Jaroslava Bílého ledacos namítat. Například už v úvodu proti spojení Ducha země s Mefistofelem (Goethův Erdgeist není žádný ďábel, po Faustově duši nepase a družit se s ním nechce, naopak jím pohrdá). Známý prubířský kámen imaginace inscenátorů, Valpurginu noc, předsunuli zase do „omlazovací“ čarodějnické kuchyně – tím, že jsou oba představitelé mladí, není ovšem co omlazovat (však také už v „mladém“ Urfaustovi scéna logicky není).
Tímto přesunem se ale vytrácí smysl ďábelského karnevalu jako předělu mezi útěkem Fausta před odpovědností (zabil milé bratra, musí „romeovsky“ prchat coby zločinec) a jeho pozdějším návratem k Markétě do žaláře (Mefistofeles jej chce rozpoutanou bakchanálií rozptýlit, zbavit ho myšlenek na Markétu). Radikální úpravou finální žalářní scény jako by inscenátoři vrátili faustovský mýtus před (i za) Goetha: žádné „je ztracena“ – „je zachráněna“ – Markéta umírá,
Faust s ní chce sdílet osud (podobně jako třeba v Murnauově filmové verzi z roku 1926), vyřkne magickou formuli o zastaveném okamžiku (zde je rozumně použit Fischerův překlad) a ďábel si jej odkulí na forbínu (do pekla). Poté ještě lotrovsky zaujme Faustovo místo na Markétčině klíně...
Také jsem zprvu nechápal, proč ve scéně žákovské konzultace, jejíž podvratný vtip je postaven na záměně ďábla s univerzitním profesorem, školí žáka oba, tedy i Faust. Jenže tady – a platí to o většině zmíněných změn – už se paradoxně dotýkám evidentních kladů úpravy i celé inscenace, která patří k těm mála na našich jevištích, jež mají od začátku do konce jasný výklad.
Ten spočívá mimo jiné v obdivuhodně důsledném naplnění teze o zrcadlovém dvojnictví Fausta s Mefistofelem. Oba do půl těla nazí představitelé (Pavel Halíček a Petr Mikeska) vystupují jako dvojčata, jeden je obrazem i stínem druhého, oba touží zesměšnit univerzitní vzdělanost a oba – nejen Faust – jsou uchváceni prostým, věcným dívčím půvabem Markéty, kterou ztvárnila pohybově, mimicky i pěvecky skvěle disponovaná Veronika Kubařová. V jejím podání se tomuto úchvatu nelze divit.
Aktuálnost i múzičnost Už jeden z prvních a také nejhlubších vykladačů Fausta František Tomáš Bratránek si povšiml, že všechny hlavní postavy příběhu včetně ďábla jsou jevištním zhmotněním nějaké části Faustovy duše: Mefistofeles je tudíž temná („pochybovačná“, „odvrácená“, „stínová“) tvář učencovy existence, materializace jeho druhého já. Ďábel tu nespadl z nebe jako padlý anděl, není něčím mimo nás, na co bychom mohli svést temné myšlenky i činy, ďábel je v nás, denně s ním uzavíráme nějaký ten kontrakt, abychom nakoupili lacino slast, lásku i moc, s níž bychom přechytračili svět, zatímco přechytračíme leda sebe (například sebeláskou).
Z tohoto výkladu vychází nejen nenásilná aktuálnost inscenace, ale i její poezie, mladý provokativní drive i roztančená pohybová stylizace a múzičnost (hudbu tu „živě vytváří“ Václav Kořínek neboli Wendy Zulu). Kromě absolutně vyrovnané trojice protagonistů (alespoň na mé repríze 12. 5.) získala si obecenstvo živou, aktuálně cítěnou kreací i Lucie Matoušková jako erotická kuplířka Marta.
V Mladé Boleslavi se tak překvapivě zrodilo něco, co v Praze – snad od Potužilovy inscenace z roku 1984 – není k vidění: vpravdě generační Faust v herecky vzácně vyrovnané inscenaci.
***
Už jeden z prvních vykladačů Fausta F. T. Bratránek si povšiml, že všechny postavy jsou zhmotněním nějaké části Faustovy duše
Ďábel tu nespadl z nebe jako padlý anděl, není ničím mimo nás. Denně s ním uzavíráme nějaký ten kontrakt, abychom nakoupili lacino moc.
J. W. Goethe: Faust a Markétka Překlad: Jaroslav Bílý Režie: Pavel Khek Úprava: Pavel Khek a Petr Mikeska Scéna: Michal Syrový Hudba: Václav Kořínek Premiéra MD Mladá Boleslav 26. 3. 2010
