V mariánskolázeňském zábavním parku Boheminium se již léta nad maketou hradu Kokořín, modely lázeňských kolonád a dalších slavných českých památek hrdě vypíná k nebi čtyřmetrový plastový ještědský vysílač.
Vrchní soud v Praze letos 22. srpna definitivně rozhodl, že pražská společnost Boheminium Modely, která park v Mariánských Lázních provozuje, musí zaplatit 120 tisíc korun architektovi ještědského vysílače a hotelu Karlu Hubáčkovi. Rozsudek padl do značné míry kvůli formální chybě žalované společnosti, přesto jde o signál, že komerční užití podoby jedné z nejslavnějších českých staveb nemusí být do budoucna zadarmo.
ČTĚTE TAKÉ: |
Petr Ostrouchov, advokát sedmaosmdesátiletého Hubáčka, potvrzuje, že k soudu může doputovat každé nepovolené užití podoby slavné stavby. „Pokud něco takového zjistíme, nejdřív se jako správný hospodář snažíme o smírné řešení, upozorníme na problém a nabídneme licenci. Když neuspějeme, může přijít na řadu žaloba,“ říká a upozorňuje, že na českých soudech leží hned tři obdobné žaloby. „Ještěd je oblíbená, vizuálně atraktivní stavba a zejména na Liberecku ji k reklamním účelům neoprávněně užívá mnoho subjektů,“ připomíná Ostrouchov.
Chyba
Sporem o plastový Ještěd se nejdříve zabýval Městský soud v Praze, který společnosti Boheminium Modely poslal loni v květnu platební rozkaz. Firma si pak sice podala odpor, nicméně nedokázala do skončení třicetidenní lhůty soudu dodat kvalifikované vyjádření a soudkyně Dagmar Stamidisová proto 17. září „kontumačně“ rozhodla v Hubáčkův prospěch a za neoprávněný zásah do jeho autorských práv mu přiznala 120 tisíc korun. Společnost se pak sice odvolala k Vrchnímu soudu v Praze, ten ale letos 22. srpna vlastně jen schválil postup prvé instance. „Šlo o takzvaný rozsudek pro uznání, dovnitř případu jsme nešli,“ potvrdila LN předsedkyně odvolacího senátu Dagmar Javůrková.
Jednatel a jediný majitel Boheminium Modely Jiří Linhart zatím podle svých slov vůbec netuší, jak bude na rozsudek reagovat: „Dnes vám nic říct nedokážu, svolávám valnou hromadu a víc budu vědět až po ní.“ U žádného ze zhruba čtyřicítky vystavených modelů se prý zatím s podobnou žalobou nesetkal. Je to i logické. Práva k architektonickým památkám totiž podobně jako třeba k literárním dílům zanikají 70 let po smrti autora.
Symbol Ještěd
Advokát Michal Matějka, který se v kanceláři Baker & McKenzie autorskému právu věnuje, nemá pochyby, že Ještěd nárok na ochranu má. „Aby bylo dílo chráněno, musí mít nějaký prvek jedinečnosti. Ne každé architektonické dílo to sice splňuje, v případě ještědského vysílače je nicméně zjevné, že jedinečnost tu přítomná je. Jde o natolik známý symbol, že z mého hlediska by tu žádné pochybnosti o ochraně být neměly,“ říká advokát.
Trojrozměrný, dvojrozměrný
Právní boje o Ještěd mohou být nicméně ještě dlouhé a vyčerpávající. Spor o plastový model z parku Boheminium je velmi specifický, protože jde o trojrozměrnou maketu vysílače. U daleko častějšího dvojrozměrného využití nemusí být věc tak jednoznačná. „V autorském zákoně existuje výjimka veřejného prostranství. Ta tvrdí, že díla která jsou trvale umístěna na veřejném prostranství lze vyobrazit fotkou, kresbou, malbou či filmem a volně užívat. Tato výjimka ovšem není zdaleka stoprocentní,“ vysvětluje Ostrouchov.
PSALI JSME: |
Každý jednotlivý případ je podle něj nutné posuzovat podle tzv. třístupňového testu, kdy se řeší, jestli věc spadá do rámce zákonných výjimek, jestli jde o běžné užití díla a jestli nejde o neodůvodněný zásah do zájmů a práv autora. „Stejně jako soudy v Německu se domníváme, že třeba užití v reklamě je již za hranou zákonné výjimky. Fotografovat, malovat či natáčet může pochopitelně každý, co chce, do komerční sféry se to již ale nepřenáší,“ popisuje Hubáčkovu pozici advokát.
Dva v jednom
Na vrcholku Ještědu stála od roku 1868 původní Rohanova chata. Když ale v roce 1964 vyhořela, padlo rozhodnutí, aby na hoře vyrostly dvě budovy - televizní vysílač a hotel. Následnou architektonickou soutěž vyhrál návrh Karla Hubáčka, který obě budovy spojil do jedné.
Stavba začala v červenci 1966 a skončila otevřením hotelu v říjnu 1973. Už o čtyři roky dříve dostal Hubáček za svůj návrh prestižní Perretovu cenu od Mezinárodní unie architektů. V lednu 2006 se jedna z architektonicky nejvýznamnějších tuzemských moderních staveb stala národní kulturní památkou a stále se vyjednává o zařazení vysílače do seznamu světového dědictví UNESCO.
