Zkoušeli jsme ho na jinou roli než na hlavní, chtěli jsme po něm, aby prosil o život, tak jako to dělá v závěrečném aktu našeho filmu jedna vedlejší postava. Šel na zem a žadonil způsobem, z něhož mi bylo po těle všelijak, vyzařoval v tu chvíli jakousi špinavou úpornost, která šla o dost hlouběji než narychlo vystřižené etudy, které jsme během těch dní většinou sledovali.
A co teprve když nás seřval – což byl poslední úkol, který jsme po účastnících castingu chtěli. Myslím, že se do nás pustil s takovou vášní kvůli tomu, že jsme ho táhli z Hradce do Prahy – a stejně to bude všechno k ničemu. Nešlo ale jen o ta slova, Ondřej do toho dostal naštvání a frustraci až existenciální – jako bychom tam seděli v zastoupení celého zatraceného světa, s nímž si během minuty potřebuje vyřídit účty. V tu chvíli bylo nám všem jasné, že ho ve filmu chceme, a nejspíš v hlavní roli.
Během roku, co se Pouta připravovala, jsme se potkali víckrát, za tu dobu šlo poznat, že snad nikdo není postavě zuřivého, zoufalého a zlovolného estébáka Antonína povahově vzdálenější než právě Ondřej. Je na něm cosi velmi nehereckého, nemá ve zvyku předvádět se nebo na sebe nějak upozorňovat, myslím, že nijak nestojí o to, být slavný. Hodně se směje, má rád děti a tak... Napadlo mě tehdy, že vytáhnout naším filmem na světlo herce, který je mimo Hradec prakticky neznámý, a dovést ho k nějakému uznání a úspěchu, by byla vlastně docela hollywoodská story. Zároveň jsme ale věděli, že obsazením člověka, který s filmem nemá mnoho zkušeností, do role, s níž Pouta stojí a padají, docela riskujeme.
Když Ondřej natáčel první scénu, přišel jsem se do ateliéru v Hostivaři podívat. Byl to záběr, v němž jeho postava prochází během domovní prohlídky bytem, brouká si nějakou melodii a nakonec má krátký rozhovor s manželkou člověka, po kterém jde. Napoprvé to Ondřej zkazil, působil prkenně. Ve mně hrklo: je vymalováno, můžeme se jít s celým filmem klouzat. Pak už to ale bylo jenom lepší. Docela jsme zírali a lidi v kinech potom snad také. Měl jsem jen výčitky, že Ondřej začal během natáčení zase kouřit – jeho postava pálí jednu od druhé. Už toho ale zase nechal, takže happy end je snad úplný.
O autorovi| Ondřej Štindl, Autor je redaktorem LN a držitelem Českého lva za scénář k filmu Pouta
