Wolfgang Münchau dnes ve Financial Times představuje svůj pohled na to, jak by taková EU mohla vypadat.
Münchau upozorňuje, že možnost tzv. pokročilé kooperace mezi členskými státy EU připouští Lisabonská smlouva. Jeden z autorů té klauzule prý autorovi článku tehdy řekl, že v Lisabonské smlouvě je to proto, aby byla umožněna větší politická integrace eurozóny. Zatím to ale bylo použito pouze ve třech případech – u rozvodového zákona, u evropského patentu a u vlastnických práv pro páry různých národností, což není právě ambiciózní seznam politik.
Leccos se i nezdařilo. Například skupina zemí, která chtěla zavést daň z finančních transakcí, protože jim došlo, že kdyby takovou daň zavedlo pouze devět zemí, ztratilo by těchto devět zemí konkurenční výhodu a ostatní by na tom profitovali.
EU potřebuje jinou verzi variabilní geometrie. Evropská integrace patří do kategorie věcí, které jsou jak nevyhnutelné, tak nemožné.
Evropa potřebuje více integrace, aby mohla provozovat ekonomicky divergentní eurozónu, aby mohla posílit obrannou kooperaci v době, kdy americký prezident zpochybňuje NATO, a aby byla kredibilní v konfrontaci s agresivními a asertivními sousedy, jako je Rusko nebo Turecko. Otevírat základní smlouvy EU je ale nesmysl.
MACHÁČEK: Turci obviňují Německo z nacistických praktik |
Řešením je podle Münchaua akceptovat proces dezintegrace následovaný procesem reintegrace. EU je monolit, má pravidla pro každého, která nevyhovují nikomu. Nejlepší strukturou proto je integrovanější jádro a méně integrované vnější vrstvy. Všichni budou součástí jednotného trhu, vše ostatní od bezpečnosti po zahraniční politiku bude dobrovolné.
Země vnější vrstvy budou mít právo připojit se k jednotlivým integračním politikám. Možná se do takového klubu bude časem moci vrátit i Británie.
Moje poznámka: Řídit a koordinovat takovou Evropu soustředných i překrývajících se kruhů bude znamenat pěkný galimatyáš.
Pak si představme třeba Slovensko a Českou republiku. Slováci jsou v eurozóně a budou asi chtít zůstat v integračním jádru i v dalších oblastech. Může pak zůstat Česká republika na periferii, když je Německu geograficky blíž než Slovensko?
Pak jsou tu také zájmy. Německo se v rámci eurozóny více solidarizovat nechce, ale také vůbec nechce posouvat zájmy Ruska ke svým hranicím.
Země bývalého východního bloku, kterým Evropa à la carte připadá jako dobrý nápad, by si ale na druhou stranu měly uvědomit, že kdyby se jádro eurozóny více integrovalo bez nich, bude si také mezi sebou přerozdělovat více peněz.
...
Nizozemský tisk se zabývá precedenty, které by mohly potvrdit, že zákaz politických kampaní turecké vlády v nizozemském teritoriu je právně opodstatněný. Připomínána je i kauza z roku 2009, kdy Slovensko nevpustilo do země maďarského prezidenta Sólyoma, který měl tehdy v Komárně odhalit sochu zakladatele uherského státu svatého Štěpána. Evropský soud pro lidská práva se tehdy zastal Slovenska a rozhodl, že na státní a politické návštěvy se nevztahuje svoboda pohybu v rámci schengenského systému.
A to Turecko ani není členskou zemí EU, natož Schengenu. Je přece jasné, že diplomatické a politické návštěvy musí autorizovat hostitelská země. Nehledě na to, že v Rotterdamu vyhlásili stav nebezpečí, a že dokonce turecké zákony zakazují ministrům turecké vlády účast na politických akcích v zahraničí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
