Na serveru Bloombergu tomu říkají „tsunami hotovosti“. Americký dolar po deseti dnech prudkého posilování začal oslabovat a stejně tak americké státní dluhopisy. Apetit po riskantnějších aktivech se obnovil.
Dodejme, že od poloviny února se z finančních trhů vypařilo celkem 26 bilionů dolarů, začíná se ale argumentovat tím, že období likvidace trhů (přeliv do hotovosti) končí s tím, jak do hry vstupuje víc hráčů s reálnými penězi, tedy penzijních fondů. Navíc přicházejí zprávy, že některé důležité regiony světa zpomalují nárůst nakažených a lze zaznamenat zlepšení. V případě amerického Kongresu se ale na záchranný balík skrze rozpočtový kanál teprve čeká. Delší váhání v Kongresu může trhy zase rozkolísat.
Když už jsme u té válečné rétoriky (válka s koronavirem), na Reuters Breakingviews přirovnávají postup americké centrální banky ke dni D, D-Day, tedy invazi v Normandii. Na USA i celý svět se řítí ekonomický armagedon, takže centrální banka musí dělat vše, co může, zvláště když se další pilíře vlády zatím na účinném stimulu a záchraně ekonomiky nedokážou shodnout. Mimochodem, tohle je podobné jako v roce 2008. Kongres tehdy váhal s fiskální pomocí TARP, centrální banka musela konat o to rychleji.
V případě České republiky to zatím vypadá, že vláda koná a parlament je ochoten rychle schvalovat (snad během dneška), zatímco centrální banka spíše vyčkává nebo reaguje s jistým zpožděním. Na druhou stranu nevidíme do houště právních předpisů toho, co podle zákona o ČNB banka může a nemůže, ústavou garantovaná nezávislost centrální banky by snad ale měla také předznamenat nějaký prostor pro akceschopnost, kreativitu a volnost.
MACHÁČEK: HDP minus 30 procent? A exportní kurzarbeit |
Zatím centrální banka státní dluhopisy přímo nakupovat nesmí (monetizovat dluh), může však nakupovat státní dluhopisy od bank, podle striktního výkladu ovšem pouze tzv. instrumenty peněžního trhu, které mají splatnost jeden rok (tzv. pokladniční poukázky apod.). V navrhované novele zákona o ČNB, kterou má ve zrychleném řízení projednat parlament, jde o to, aby centrální banka mohla ovlivňovat i instrumenty finančního trhu, což je trh se státními dluhopisy s delší dobou splatnosti.
Když to ale napíšeme na prosto srozumitelně, palebná síla centrální banky (monetizace, tištění peněz) je omezena pouze zákonem. Záleží na tom, zda začneme jako společnost a ekonomika pociťovat onen armagedon, nebo ne.
Jaké budou dopady toho, že centrální banky nalévají do systému peníze horem dolem? Debata se opět podobá té v roce 2008. I tehdy leckdo věštil rychlou hyperinflaci, ta ale nikdy nepřišla. Aktiva se od té doby nafukovala na akciovém a realitním trhu (to se do inflace nepočítá) a to se podle mého soudu bude časem opakovat. V situaci, kdy ale momentálně hrozí deflační spirála a propad ekonomik o desítky procent, nemá žádný smysl se tímto nyní zabývat.
Reuters Breakingviews píše o tom, jaký bude dopad snížení inzerce v krizi. Veškerá inzerce na americkém trhu včetně televize a tištěných médií má letos podle Morgan Stanley poklesnout o osm procent. Internetová inzerce má ale už příští rok narůst o pět procent.
Z dnešního denního přehledu Reuters nás ještě zaujala informace o tom, že pád internetu kvůli práci z domova v USA zatím nehrozí. Denní provoz sice obrovsky narostl, ale pořád v průměru nedosahuje obvyklé večerní špičky. Bossy britského telekomunikačních operátorů zase nejvíce zneklidňuje 800 000 lidí, kteří ve stejnou chvíli online a najednou cvičí z domova s fitness guruem Joem Wicksem.
Otázkou je, co by s lidstvem momentálně stalo, kdyby se k pandemii koronaviru přidala nějaká pandemie agresivního internetového a počítačového viru. Vlády, centrální banky a banky i firmy jsou momentálně závislé na internetu ještě víc než kdykoli v historii.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
