Největší záhadou je nesouladmezi tím, co hlásí finanční trhy, a tím, co se děje doopravdy. Zatímco finanční trhy prolamují další a další rekordy, americká ekonomika rostla v první polovině roku 2017 průměrným tempem dvou procent, což je horší než za prezidenta Obamy, a zlepšení se přitom bohužel neočekává.
Trhy asi stále věří, že Trump bude schopen prosadit politiky, kteří budou stimulovat růst a zvýší korporátní zisky. Inflace roste pomaleji, než je cíl americké centrální banky neboli Fedu. Ten tedy bude zvyšovat úroky pomaleji, než se čekalo.
Nižší úroky a slabý dolar jsou dobrou zprávou pro americkou ekonomiku a probyznysová agenda může pomoci jednotlivým akciovým titulům. Na druhou stranu – když se podíváme, jak neschopná a neefektivní Trumpova administrativa zatím je, je vcelku bezpečné si vsadit na to, že jakýkoli stimul bude mnohem menší, než je očekávání trhů.
Trumpova administrativa nebyla schopna připravit a prosadit nějakou rozumnou náhradu za Obamacare a prosazení daňové reformy bude stejně těžké, ne-li těžší. Americký Senát se například musí řídit pravidlem, že všechny daňové škrty musí být po deseti letech neutrální z hlediska daňových příjmů. Daně se tedy budou snižovat méně, než se čekalo, anebo jenom dočasně.
Ani Trumpův velký infrastrukturní fond není na obzoru.
Co se obchodu týče, jsou tu dobré i špatné zprávy. Je dobře, že Trump nepřistoupil k protekcionistickým praktikám, jako je označování jiných zemí za měnového manipulátora apod. Na druhou stranu zrušil třeba Pacifickou dohodu o volném obchodu (TPP) a stále ještě může vyhlásit obchodní válku Číně.
...
Podle komentáře Johna Thornhilla ve Financial Times by měly bohaté firmy jako Facebook nebo Google přispívat lidem na nepodmíněný příjem
Myšlenka garantovat lidem nepodmíněný základní příjem má několik samozřejmých vad a jednu velkou přednost. Předností je prý ideál, že každý občan je respektovaným členem společnosti a má právo sdílet společenské bohatství. Tato myšlenka zaměstnává svět už minimálně pět set let od okamžiku, kdy ji poprvé nastínil Thomas More v Utopii. V našich časech začala myšlenka znovu silně cirkulovat především v reakci na koncentraci bohatství a hrozbu masové nezaměstnanosti v důsledku technologického pokroku. Přitom jde stále o utopii, která naráží na skálu reality. Hlavní námitky jsou pořád stejné. Proč by měli být lidé placeni za to, že nic nedělají? A jak bychom si to mohli vůbec dovolit?
Ale třeba na Aljašce už to funguje více než třicet let. Stát Aljaška založil investiční fond, do kterého vkládá příjmy z ropného boomu. Z tohoto fondu dostává každý obyvatel Aljašky pravidelnou dividendu. Roční výplata oscilovala mezi 878 a 2072 dolary na hlavu. Masovou pasivitu a netečnost to nevyvolalo.
Pokud jsou data ropou současnosti a budoucnosti, měly by firmy jako Facebook a Google založit podobné fondy a rozdávat peníze miliardám svých uživatelů. Ti jim koneckonců odevzdali zadarmo svá data. Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg se přitom rád sociálně angažuje. Nedávno navštívil Aljašku a chválil tamější sociální program. Dělají mu starost tisíce ztracených pracovních příležitostí, o které lidstvo přijde v důsledku nových technologií a umělé inteligence. Aktivně o tom přednáší. Sám říká, že je třeba se připravit na novou společenskou smlouvu. Tak by měl jít příkladem.
