K jedné věci je ale třeba se jasně vyjádřit co nejdřív a hlasitě. Pokud v Evropě ještě zůstávají rozumné hlasy, měly by se jasně postavit tomu, aby Evropská centrální banka dostala za úkol sledovat kromě měnové politiky také klimatické cíle.
I ten, kdo nečte každý den zahraniční média, bude možná brzy docela překvapen. Věci nabývají velice rychlý spád. ECB tento týden obdržela dopis od různých neziskovek a klimatologů, který ji vyzývá, aby kromě měnové politiky začala sledovat i naplňování klimatických cílů. Současné šéfce Christine Lagardeové to není vůbec proti srsti a v rámci přípravy nové strategie se na celou věc podívá a bude ji podrobně zkoumat. Vztah ECB a klimatické politiky bude podrobně zkoumat první strategická revize politických cílů ECB od roku 2003.
Není ale vůbec vyloučeno, že než ECB provede strategické zkoumání, dostane to prostě befelem. Evropským parlamentem vyhlášenou nouzi totiž posvětí i Evropská komise a požadavek na sledování klimatických cílů získá také legální krytí. ECB sice musí sledovat měnovou stabilitu, ale její statut též říká, že ECB musí zohledňovat i politiku EU. Pokud EU stanoví, že prioritizace boje s klimatickou změnou je absolutní, bude se muset podřídit i ECB.
Je to velice nebezpečné. Pokud ECB začne sledovat i jiné než měnové cíle, kde to potom skončí? Bude následovat sledování genderových cílů, multikulturálních cílů, migrace, vlády práva apod.? Bude se časem toto všechno míchat do měnové politiky? Zvítězí v Evropě rozplizlost a institucionální guláš?
Otázka je, jakými nástroji může ECB sledovat zelené či klimatické cíle. V současném období kvantitativního uvolnění ECB nakupuje či bere do zástavy dluhopisy všeho druhu. Takže klimaticky uvědomělá ECB nebude nakupovat dluhopisy firem, které jsou většími znečišťovateli. Aktivisté tvrdí, že ECB poptává především dluhopisy větších firem, které jsou sice stabilnější, ale víc znečistují, přičemž opomíjí dynamické, mladé a zelené firmy apod. Další stadium možná bude, že ECB bude chtít penalizovat banky, které financují špinavé firmy, nebo bude rovnou tlačit na celé státy v tom, že jejich dluhopisy mohu získat jakýsi černý puntík.
Vlivný předseda Bundesbanky Jens Weidmann toto zatím odmítá s tím, že měnová politika má zůstat neutrální. Zároveň ale vyzývá ratingové agentury, aby více zohledňovaly klimatická rizika. Efekty spojené s klimatickou změnou mohou totiž podle něj ovlivnit schopnost emitentů (tedy firem a států) splácet dluhy. Nákup aktiv má ovšem zůstat neutrální. Jenže může zůstat neutrální, když ECB musí respektovat rating? A zůstanou ratingové agentury nezávislé, nebo se podřídí tlaku a začnou být taky klimaticky uvědomělé?
Proč politikům a aktivistům nestačí evropský rozpočet, který je tu na rozdíl od měnové politiky od toho, aby odrážel politické, tedy třeba i zelené priority? Nebo systém povolenek a podobné instrumenty? Odpověď je jednoduchá. Evropský rozpočet je prostě příliš malý a de facto nepodstatný. To ECB má opravdové peníze a je možné, že ji lze ovládnout snáze a zadními vrátky, tedy skrze onu klimatickou uvědomělost a rozpliznutí dosud jasného mandátu.
Moje závěrečná poznámka je, že věci nabírají takový spád, že člověk sotva stačí lapat po dechu. Držte si klobouky.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
