Táže se tak alespoň Gideon Rachman ve svém sloupku pro Financial Times. Donald Trump a Marine Le Penová mají mnoho společného – oba jsou populisté, nacionalisté, protekcionisté, nenávidí islám, mainstreamová média, podporují brexit a obdivují Rusko. Volají po návratu staré dobré konzervativní éry před nástupem globalizace a multikulturalismu a nenávidí „liberální establishment“.
Le Penová vítá Trumpa jako úsvit nového věku a Trumpův ideologický poradce Steve Bannon zjevně kultivuje vazby na evropskou extrémní pravici. Rachman konstatuje několik zajímavých věcí.
1. Trump je ve Francii nepopulární i mezi voliči Le Penové.
2. Ekonomická situace ve Francii je mnohem horší než v USA.
3. Tenze mezi muslimy a většinovou společností je ve Francii mnohem větší.
4. Národní fronta není ve Francii žádný nový protestní subjekt, existuje už padesát let.
5. Vítězství Le Penové v druhém kole stále není moc pravděpodobné, ale bude to každopádně mnohem těsnější souboj než v roce 2002, kdy se dostal do druhého kola její otec.
...
Americký časopis Foreign Policy se vrací k sobotní večeři v Trumpově hotelu v DC. Trump zde večeřel se svou dcerou a zetěm, ale také s Nigelem Faragem.
Znovu tak s plnou silou vypukly spekulace, že Trump má v úmyslu rozkládat a oslabovat EU, pomáhat Le Penové a Wildersovi apod. Navzdory tomu, že viceprezident Michael Pence se na mnichovské konferenci jasně postavil za EU. Je třeba něco usuzovat z jedné večeře? Možná ne, ale když se u toho někdo nechá fotit, je to něco docela jiného. A Farage je s Trumpem velmi často.
...
Co se francouzských prezidentských voleb týče, Le Penová včera po trumpovsku zaútočila na novináře a soudní vyšetřovatele, kterým dokonce pohrozila potrestáním, až se dostane k moci.
Magistráty podle ní zneužívají státní moc apod. S tím souhlasí i François Fillon, který tvrdí, že ve Francii probíhá něco jako státní převrat. Fillon i Le Penová musí čelit vyšetřování ohledně financí.
...
Ještě před rokem řada ekonomů v čele s bývalým americkým ministrem financí a rektorem Harvardu Lawrencem Summersem varovala před tzv. secular stagnation, což lze nejlépe přeložit jako setrvalá či vlekoucí se stagnace globální ekonomiky.
Většina velkých ekonomik se potácela na hraně deflace či deflační spirály, v případě EU se dokonce mluvilo o hrozbě dvou ztracených dekád po vzoru Japonska. A kde jsme dnes? Inflace se znovuvynořila v Británii i USA, což nepřekvapí, protože obě ekonomiky fungují na hranici vytíženosti kapacit. Inflace i růst se ale vrací i do Evropy a Japonska.
Různé indexy očekávání investorů a obchodníků v eurozóně i EU jsou nejlepší za dlouhá léta. Politické hrozby spojené s Trumpem, Le Penovou či brexitem zatím ekonomické agenty od manažerů přes obchodníky po spotřebitele vůbec neznepokojují.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
