Při své oficiální návštěvě Washingtonu před půl rokem obdržel Macron pocty, které si v posledních dekádách v americkém hlavním městě vysloužil jen málokdo. Jízdy v historických uniformách s chocholy, střelba z kanonů, vojenská hudba, velkolepé bubnování a pochodování a kdovíco ještě. Pak Macron tiskl dvakrát Trumpovi rukou, že mu ji málem zlomil.
I když je jeden velmi vysoký a druhý menšího vzrůstu, zdálo se, že jim to spolu půjde přeci jen lépe, než to jde americkému prezidentovi s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, kde ta tzv. vzájemná chemie – jak se dnes módně říká – opravdu od začátku nefunguje.
Romanci Trump–Macron lze ale v posledních dnech považovat za definitivně mrtvou. Nahradil ji antagonismus a máme tu studenou válku tweetů. Dnes Trump – poté, co se zúčastnil mírových ceremonií ke stému výročí války – například zveřejnil tweet, kde se doslova praví:
„Emmanuel Macron navrhuje vybudovat evropskou armádu, která bude chránit Evropu před USA, Čínou a Ruskem. Ve 2. světové válce ale byli Němci – a jak to pro Francii dopadlo? V Paříži už se učili německy, než přišli Američané. Zaplaťte za NATO, nebo ne!“
Trump reagoval na Macronův projev, ve kterém francouzský prezident prohlásil v reakci na Trumpa, že „patriotismus je přesným opakem nacionalismu“. Trump, jenž seděl při projevu hned vedle Macrona, se totiž nedávno prohlásil za amerického nacionalistu. Následoval tweet Macronova štábu, ve kterém se praví: „Když upřednostňujete vlastní zájmy bez ohledu na ostatní, vymažete věc, která je pro všechny národy nejdražší a která je drží pohromadě – morální hodnoty.“
Pak přispěchal šéf liberální frakce Evropského parlamentu Guy Verhofstadt, jenž tweetnul: „Trump asi neví, že bez francouzských peněz by USA ani nevznikly, protože Francie financovala americkou revoluci. Potom vám ještě Francouzi dali sochu Svobody, abyste to mohli oslavit.“ Dále Trump tweetnul, že „Francouzi dělají dobré víno, ale Američané taky“. S tím, že Francouzi zatěžují americké víno příliš vysokými cly.
Co k tomu dodat? Asi to, že by se pánové kohouti mohli laskavě uklidnit. Kohout Trump má sice po volbách, ale protože je superkohout, bude kokrhat vždycky a vlastně už zahájil další prezidentskou kampaň. Galský kohout Macron už začal kampaň do Evropského parlamentu, potřebuje odvrátit propad popularity – a belgický kohout Verhofstadt musí přiběhnout Macronovi na pomoc, protože chce, aby se v eurovolbách, či spíše po nich, spojilo Macronovo hnutí En Marche! s liberály.
Kohoutí hlomoz o evropském zbrojení i ohrnování nosem nad Amerikou je svého druhu konstantou francouzské politiky. Protože ale peněz není a nikdy nebude nazbyt, je jasné, že by se muselo ubrat v NATO. A kdo chce ve finále oslabit NATO? Když přijde na lámání chleba, buďme si jisti, že nakonec nikdo.
Kam se má v těchto kohoutích zápasech a přestřelkách postavit Česká republika? Je to vcelku jasné. Nejlépe po bok nekohoutích, neexhibicionistických a racionálních členů NATO, jako jsou Dánsko, Norsko či Nizozemsko. Ti budou souhlasit s evropskou obranou, teprve až se Amerika skutečně z Evropy stáhne. Proč by se ale Amerika měla vzdávat v oblasti Evropy svého geopolitického zájmu a vlivu?
Co se Trumpova „nacionalismu“ týče, ten rozhodně nemá nic společného s „krví a půdou“, což bylo vlastně ještě donedávna německé chápání pojmu národ. Americký národ je ale odjakživa politický, definován výhradně hodnotami a ústavou. A i když člověku nemusí být americký prezident sympatický, jiný americký národ než národ politický si ani Trump představit neumí. A rozlišování mezi zdravým patriotismem a zlým nacionalismem má smysl v Evropě, leč v USA jde o pouhé slovíčkaření.
Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
