Existuje poznávací znamení revoluce, která se nedaří či která se nakonec nezdaří? Tím znamením možná je, že lídr revoluce odjede do ciziny. Vůdce katalánského hnutí za nezávislost Carles Puigdemont uprchl v roce 2017 do Bruselu a od té doby se pokouší vést kampaň z ciziny. Světlana Tichanovská, běloruská opoziční vůdkyně, se nachází v Litvě, hlavně kvůli obavám o děti a rodinu. Chování obou je naprosto pochopitelné, ale revoluce nelze řídit z ciziny.
V Bělorusku se nyní rychle formuje nová opoziční strana s novým lídrem, avšak policejní represe se stupňují, zahraniční novináři jsou vyhoštěni a Bělorusko mizí z titulních stran světových médií.
Dalším podstatným elementem úspěchu revoluce je spolupráce či participace alespoň části tajných služeb. To byl příklad francouzské (1789) či ruské revoluce (1917) a pochopitelně i pádu komunismu v roce 1989. Nepovedlo se to v případě arabského jara a hlavně Egypta a ani v případě Tchien-an-men v roce 1989 v Číně.
Demokracie v Bělorusku je úzce spojena s demokracií v Rusku. Rusko a širší sféra vlivu kolem něj se časem k demokracii vrátí, aniž by se opakovaly chyby, že bude zvenku importována ideologie svobodného trhu, na niž nejsou instituce připraveny. Svým způsobem je dle serveru vlastně nadějné, že běloruskou revoluci netlačí uměle zvenku chicagská ekonomická škola.
Polsko mělo v roce 1989 už k dispozici vyspělou generaci demokratických lídrů. Se současnými technologiemi to nemusí trvat tak dlouho, ale rozhodně je třeba, aby generace opozičních lídrů pro Bělorusko vyspěla.
…
Tentýž server Eurointelligence.com se zabývá tím, jak v Německu všichni diskutují o demonstracích před Bundestagem, kde došlo i k násilí. Německo není šokováno z násilí, ale z toho, že tu pochodovali neonacisté i obyčejní centristé nespokojení s restrikcemi kolem pandemie nemoci covid-19.
Podle serveru se jedná o přirozený důsledek jedenácti let velké koalice. Média označují demonstranty za příznivce konspiračních teorií. Ve skutečnosti jde o to, že Německo je země, která neoceňuje nekonformní myšlení a chování.
Demonstraci svolalo hnutí Querdenken 711, které se hlásí k myšlení, které je „out of the box“. Statut hnutí ale říká, že se hlásí hlavně k německé ústavě. Protesty jsou ovšem namířeny proti konsenzualismu jako takovému.
Demonstranti jsou proti politickému konsenzu za každou cenu, a přitom jsou součástí toho, čemu se německy říká bürgerlich, tedy příslušníky centristického establishmentu, často jde o živnostníky.
Jde vlastně o dědictví Angely Merkelové, kterým nutně bude vzpoura proti konsenzualismu a radikalizace německé politiky. Merkelová udržovala konsenzus a radikalizaci pod pokličkou, za pomoci stranického systému a klasických médií. S tím, jak vliv klasických médií klesá, bude radikalizace a polarizace narůstat i v Německu – jako ostatně všude jinde. Covid-19 je ideální spouštěč. Je to všudypřítomný migrant, cizí a nikdy nespatřený. Podpora AfD sice klesla na deset procent, ale podle serveru je téměř čtvrtina německého elektorátu ochotna podpořit něco radikálnějšího, než je nabídka spořádaných stran. Stačí, když se najde nějaký lídr.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
