Problém je především v tom, jak jeho vláda zachází s univerzitami, médii, soudy a neziskovkami. Na summitu EU v roce 2015 byl Orbán přivítán Jeanem-Claudem Junckerem rozšafným oslovením „Nazdar, diktátore“. Ale mít u společného stolu autoritářského lídra není nic k smíchu. Má to okamžitý efekt na schopnost EU vymáhat své hodnoty a vynucovat pravidla. Evropská komise nedokáže ostře postupovat vůči Polsku, protože Maďarsko bude Polsko chránit, a naopak. Návrh navázat kohezní fondy na zachovávání právního státu je také odsouzen k nezdaru. Uvnitř demokratického klubu se vytváří klub autoritářský.
Někteří evropští politici bijí v souvislosti s Maďarskem na poplach. Jiní jsou ale smíření, především proto, že maďarský Fidesz je stále členem frakce EPP, Evropské lidové strany. Její šéf Manfred Weber vám s úsměvem řekne, že „Viktor nepřekročil žádné červené linie“. To podle Rachmana kontrastuje s vyjádřením Rady Evropy, kde se praví, že „Maďarsko omezuje svobodu sdružování, což je v rozporu s mezinárodními standardy lidských práv“.
Leckdo dnes v západní Evropě lamentuje nad rozhodnutím zásadně rozšířit členství v EU o země z bývalého sovětského bloku.
Rachman ale konstatuje, že ani západní Evropa se momentálně nenachází ve stavu politického zdraví. Ve Španělsku může více než dvacet katalánských politiků skončit na dlouhá léta ve vězení kvůli „rebelii“. Možná porušili ústavu, ale rozhodně není něco v pořádku s demokratickou zemí, která by začala posílat do vězení nenásilné a zvolené politiky. V Rakousku je ultrapravicová strana součástí koaliční vlády. A lídr Ligy severu v Itálii je obdivovatelem jak Orbána, tak Putina.
Jakýkoli Brit, který takto hodnotí EU, může být podle Rachmana osočen, že hájí brexit. Je to prý ale naopak. Jedině EU je brzdou toho, že autoritářské tendence nejsou ještě horší, a proto většina nastupujících autoritářů EU tolik nenávidí.
…
Leonid Beršidskij píše na serveru Bloombergu, že Oleg Děripaska, který je postižen novými americkými sankcemi, nepatří mezi Putinovy blízké, ale vinen je tím, že zaplavoval Ameriku levným hliníkem.
To, co se stalo s jeho firmou Rusal, s druhým největším producentem hliníku na světě (a s dalšími aktivy kontrolovanými Děripaskou), znamená důležitou změnu v americkém sankčním režimu vůči Rusku. Vůbec poprvé sankce opravdu koušou, ale ne proto, že by snad byl Děripaska blízký Putinovi, ale proto, že jeho byznys leze na nervy Trumpově administrativě.
Patnáct procent obratu Rusalu se točí v USA. Jakákoli platba Rusalu v amerických dolarech je trestná, ať je provedena kdekoli na světě. Děripaska okamžitě ztratil miliardu dolarů. Ke svému jmění přišel za Jelcina, a do Jelcinova okruhu se dokonce přiženil.
…
Taktéž na Bloombergu se Noah Feldman snaží vyvrátit předsudek, že nový Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton je pravicový šílenec, který by nejraději všechno vybombardoval. Podle Feldmana bude orientovaný k normálnímu establishmentu více, než se na první pohled zdá. Někteří lidé s extrémními názory své pozice zmírní, protože jsou tlačeni byrokratickým středem. To nebude Boltonův případ. V politickém středu v Trumpově administrativě skoro nikdo nezůstal. Bolton si uvědomí, že je jediný dospělý v místnosti, a bude se podle toho chovat.
…
Čtenáře Monitoru JM zvu na dvě zajímavé a dobře obsazené veřejné debaty. První se týká nové německé vlády, Německa po volbách a německé pozice v Evropě. Koná se již 17. 4., více zde: https://www.politikaspolecnost.cz/aktualne/staronova-vlada-budoucnost-velke-koalice-nemecku-2/. Přivítáme německého velvyslance i zahraniční hosty.
Druhá se týká kontroverzního tématu, zda stěhovat, či nestěhovat českou ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Koná se 16. 4.: https://www.politikaspolecnost.cz/aktualne/presunuti-ambasady-izraele/. Také tato debata je velmi dobře obsazena a čeká nás pronikavá výměna názorů.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
