Neděle 25. července 2021, svátek má Jakub
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Biden v Evropě. Když demokracie poučují a oponenti si z toho nic nedělají

Joe Biden foto: AP

Americký prezident Joe Biden putuje v Evropě od summitu k summitu a vzpomínka na disrupce spojené s Donaldem Trumpem postupně bledne. Diplomatické tance a rituály mají opět státnický nádech. Schůzky hladce probíhají, komuniké se dolaďují. Samá harmonie a sluníčko kromě intraevropských tahanic o vztahu Británie a severního Irska.
  12:49

Amerika je zpátky, Západ je zpátky, multilateralismus je zpátky a všechno bude fajn. To všechno popisuje Walter Russell Mead ve svém komentáři pro deník Wall Street Journal.

Něco bylo těžké nebo těžší, to je jasné. Klimatičtí aktivisté demonstrovali kvůli tomu, že G-7 nezakázala těžbu uhlí. Jiní aktivisté se zlobili, že miliarda vakcín pro rozvojový svět je jen kapka v moři apod.

Pozorovatelé byli potěšeni přitvrzenou rétorikou vůči Rusku, které například G-7 kritizovalo za „destabilizující chování“. Skupina G-7 též vyzvala Rusko, aby „zatočilo s kyberkriminálníky“. G-7 se „obává situace v Jihočínském moři“ a vyzývá Čínu k „respektování lidských práv“ v Sin-ťiangu, k dodržování dohody s Británií o Hongkongu apod.

Podle Meada to ale Čínu, Rusko nebo Írán nijak nedojímá. Rusko konsoliduje svůj vliv Bělorusku a přitvrzuje vůči domácímu disentu. Čína pokračuje v systematické destrukci svobod v Hongkongu a zrychluje výstavbu vojenského námořnictva. Íránské lodi s tajemným nákladem se plaví přes Atlantik.

Realitou bohužel je, že Amerika i její spojenci ztrácejí půdu proti svým odpůrcům a rovnováha se posouvá na úkor Západu. Západ zapomněl, co je to vyhrávat.

Dát slovo „Čína“ do nějakého prohlášení neznamená vůbec nic, není to dosažení žádného cíle. Přednášky o tom, že má Kreml změnit chování, také neznamenají vítězství. Podpora íránské ekonomiky, když režim v Teheránu provádí podvratné akce po celém Blízkém východě, také nevede k žádnému pokroku.

Vítězství by bylo, kdyby se Rusko stáhlo z Donbasu, Krymu a ze Sýrie. Diplomatické vítězství by bylo, kdyby Čína rozebrala základny v Jihočínském moři. Úspěch by byl, kdyby Írán přestal financovat a vyzbrojovat teroristy v Sýrii, Libanonu, Jemenu a Iráku.

Naopak prohrávání je něco, co jde Západu vcelku hladce. Sleduje se dostavba rusko-německého plynovodu Nord Stream 2, zatímco ruská vláda prohlásí největší opoziční sdružení za konspirační kriminální podnik. Ztrácet znamená skuhrat nad čínským chováním v Jihočínském moři a sledovat, jak se vojenská rovnováha posunuje ve prospěch Pekingu. Prohrávat znamená složitou síť nefunkčních sankcí proti Rusku. Prohrávat znamená salonní kritiku Číny, když Čína více a více stupňuje potlačování práv v Tibetu, Hongkongu a Sin-ťiangu.

Biden má pravdu v tom, že světové demokracie čelí bezprecedentním výzvám dobře vyzbrojených a nepřátelských autokracií. Správně poukazuje na to, že je třeba posilovat Amerikou vedené aliance.

Od ruské invaze do Gruzie v roce 2008 neodpověděly světové demokracie na žádný útok revizionistů na domácí pořádek. Od obsazení Krymu po budování ilegálních základen na umělých ostrovech, od invaze na Ukrajinu po rozdrcení demokracie v Hongkongu. Porušují se mezinárodní smlouvy a revizionistické autokracie sčítají jeden zisk za druhým.

Úkolem pro Bidena není sepisovat komuniké, ale zvrátit tento neblahý geopolitický trend.

Na boji s klimatem a prezentování jednoty jistě není nic špatného, ale diktatury a autokracie jsou na nejrychlejším pochodu od 30. let a je třeba začít skórovat konkrétní vítězství. Jinak se nástup vyzyvatelů urychlí bez ohledu na různá komuniké. 

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.