Británie nadále nebude přítomna v Evropská radě, o mandát přijdou britští europoslanci apod. Jinak ale bude vše (tedy oběh zboží a služeb, cestování, regulace apod.) probíhat až do konce prosince příštího roku podle dosavadního režimu, takže do té doby brexit nikdo z normálních smrtelníků v běžném životě vůbec nepocítí.
Pokud by v příštím roce vázla jednání o obchodní dohodě s EU, je podle dosavadní legislativy možné, že by britský parlament požádal EU o prodloužení přechodného období o další půlrok. Johnson ale připravil zákon, který to zakáže. Takže konec příštího roku a utrum. Jelito – kopyto – platí to.
Co k tomu Johnsona vede? Kdykoli se koketovalo s prodloužením brexitu, přesněji řečeno kdykoli s ním koketovala Konzervativní strana, narostly prudce preference brexitové strany. Jenže to se už nestane: Johnson má silný mandát na pět let. Tohle ve hře není.
Jde zaprvé o vnitropolitický signál. Během léta a na začátku podzimu letošního roku to vypadalo, že vládu a iniciativu ve zmatené Británii přebírá parlament, který úkoluje vládu, ač je tedy sám povětšinou ještě zmatenější než vláda. Johnson chce vyslat signál, že toto období definitivně skončilo, že už bude pevnou rukou vládnout vláda, která má razantní parlamentní většinu, a že už parlament nebude vládě diktovat. Alespoň zpočátku lze u konzervativních poslanců očekávat disciplínu a loajalitu vůči Johnsonovi. Odpadlíci a disidenti se jistě zrodí, ale až časem.
MACHÁČEK: Brexit? Evropská unie špatně odhadla svou sílu |
Pak jde o signál směrem ven. Johnson chce naznačit připravenost být v jednáních s EU sebevědomý a razantní. Jakou dohodu lze čekat? Krátká doba na jednání znamená, že se patrně podaří dojednat pouze dohodu o nulových tarifech na zboží, která nepotřebuje ratifikaci národními parlamenty EU27. Protože ale taková jednoduchá dohoda nepočítá s plnou regulatorní unií, budou pravděpodobně obnoveny celní kontroly.
Francie podmiňuje dohodu tím, že Británie bude souhlasit s EU ve věci ekologických a pracovněprávních standardů. Co se klimatu týče, je dnes Johnsonova Británie stejně uvědomělá jako celá západní Evropa, hlásí se k závěrům Pařížské klimatické dohody, dokonce bude Británie hostit klimatický summit. To bude mít EU větší problémy s Německem, které má víc průmyslu než Británie, víc uhelných i plynových elektráren, a plnění pařížských cílů se neblíží.
Co se pracovního trhu týče, těžko očekávat, že se bude chtít Spojené království vrátit k dickensovským praktikám typickým pro 19. století. Konzervativci se navíc nově profilují také jako dělnická strana, která chce hájit zájmy pracujících. Nějakou autonomii ale v této oblasti Británie přece jen žádat bude, o tom není pochyb – a zde se také může zrodit hlavní příčina potenciálního kolapsu obchodních rozhovorů.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
