Jedním z podstatných faktorů je to, že prezidentem Evropské rady (kterou tvoří premiéři či prezidenti národních států) se cca za týden stane bývalý belgický premiér Charles Michel, blízký spojenec francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Lze tedy očekávat určitý posun. Současný a brzy odcházející prezident Evropské rady Donald Tusk stál totiž dlouho poměrně jasně na pozicích zastánců setrvání Británie v EU, přesněji měl asi dojem, že poskytování dalších a dalších extenzí může vést k tomu, že se brexit nakonec úplně zastaví.
Šlo asi o špatný předpoklad. Čím déle se to celé táhne, tím více posilují probrexitové síly.
Oproti tomu Macron nechtěl v květnu Británii další prodloužení poskytnout a podvolil se mu až pod velkým tlakem. Lze snad nyní očekávat, že by Francie další prodloužení lhůty pro brexit vetovala? Koneckonců, když Francie před týdnem vetovala zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií, byl také leckdo překvapený. Lze brzy čekat podobné překvapení ve věci brexitu, které může být způsobeno tím, že většina lidí čerpá informace především z anglickojazyčných médií?
Macron extenzi brexitu asi vetovat nebude (ani Francie nemůže potřebovat chaotický brexit), ale může silně tlačit na to, aby byla velmi krátká, maximálně v řádu týdnů či jednoho měsíce. Nejde o žádný Macronův exhibicionismus: on je skutečně silně přesvědčen, že se EU už má věnovat jiným věcem. Co se týče pozice dalších šéfů národních států, britská opozice se silně plete, pokud si ještě myslí, že někdo důležitý v Evropské radě stojí jasně na jejich straně. Většina premiérů už pochopila, že Johnson není Mayová a že je „velkým zvířetem“ (formulace Wolfganga Münchaua z FT) britské politiky, s nímž je prostě třeba do budoucna počítat. A Británie z Evropy nezmizí ani po brexitu, bude s ní potřeba permanentně řešit mnoho důležitých věcí.
Jaké jsou tedy možné scénáře s brexitem?
První možností je, že prodloužení bude umožněno pouze do konce listopadu. Do té doby bude mít britský parlament spoustu času detailně si prostudovat nový zákon o brexitové smlouvě, s nímž už v hrubých obrysech souhlasil.
Je možné, že britský parlament schválí ke smlouvě nějaké dodatky, z nichž největší chaos může způsobit požadavek dalšího referenda, které bude novou brexitovou smlouvu schvalovat. V současnosti to vypadá, že ke schválení druhého referenda schází v britském parlamentu asi čtyřicet hlasů. Další představitelný dodatek je návrh na setrvání Británie v celní unii, což je věc, která ničemu nevadí, ale zapáleným brexitérům se nelíbí.
Pokud ale budou v Británii volby, bude příští parlament vázán pouze brexitovou smlouvou, jakékoli schválené návrhy na další uspořádání vztahů s EU může změnit či odmítnout.
Další možností je, že EU prodlouží smlouvu do konce ledna. Mezitím se může stát leccos podobně jako v prvním scénáři, ale pravděpodobnější je, že britský parlament v takovém případě pouze ztratí pocit naléhavosti: přestane věci na dva měsíce řešit, v prosinci se řekne, že se blíží Vánoce, a patřičná dramatičnost se zase dostaví až na poslední chvíli, tedy v půlce ledna.
Třetí scénář: EU poskytne extenzi s otevřeným koncem. Protože opozice bude v takovém případě ztrácet, bude zároveň proti předčasným volbám. Celá dnešní patlanice tak může trvat až do regulérních britských voleb v roce 2022.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
