Bude to i kvůli neinformovanosti a lenosti mnohých britských novinářů. Na serveru Eurointelligence.com upozorňují, že i novináři z renomované BBC lidem běžně tvrdí, že když dojednaná dohoda v britském parlamentu neprojde, nic se vlastně nestane, protože na stole zůstane celý vějíř příležitostí a jiných možností: nové volby, druhé referendum, druhé hlasování o upravené dohodě, nebo dokonce úplně nová dohoda. A že k tvrdému brexitu či brexitu bez dohody nemůže dojít, protože si to přece nepřeje většina v britském parlamentu.
Tomu nahrává i nový průzkum firmy ComRes, který ukazuje že většina Britů je zároveň proti setrvání v Evropské unii, proti dojednané dohodě o vystoupení Británie z EU, proti tvrdému brexitu či brexitu bez dohody i pro opětovnou a znovu a lépe pojednanou dohodu o vystoupení. Taková souhra vyjádřených preferencí a nesouhlasů nedává ovšem žádný smysl a nemá logiku. Jako by Britové ve své většině zapomněli na vlastní přísloví, jež skrze angličtinu darovali světu a které je základem zdravého rozumu či common sense, totiž že nelze koláč sníst a zároveň mít, tedy česky, „není možné sedět na dvou židlích“.
Druhé referendum je velmi nepravděpodobné – pokud by s ním nesouhlasila současná předsedkyně vlády, což si prostě nelze představit. A bez druhého referenda není žádná revokace brexitu možná a představitelná – bez ohledu na to, že Evropský soudní dvůr tento týden stanovil, že Británie může svou žádost o brexit podle Lisabonské smlouvy stáhnout unilaterálně a nemusí se na to tázat 27 partnerů v Evropské unii.
Deník Guardian píše, že Len McCluskey, vlivný labourista a podporovatel současného šéfa labouristů Jeremyho Corbyna, pravil soukromě skupině labouristických členů parlamentu, že nemají podporovat druhé referendum, protože by to voliči chápali jako zradu. Strana práce je v tomto ohledu rozdělená, ale aby bylo možné o druhém referendu vůbec uvažovat, musela by naopak být zázračně jednotná.
Pravděpodobnost brexitu bez dohody zůstává vysoká.
Jak je to s podporou druhého referenda ze strany Bruselu či zbytku Unie? Historie praví, že když lid hlasuje „špatně“ a jste malá či menší země, máte dostat šanci se poučit a hlasovat příště „správně“. Tak se to stalo Dánsku s Maastrichtskou smlouvou nebo Irsku s tou Lisabonskou. Pokud jste velká evropská země, hlasuje se jenom jednou – jako se to stalo Francii s evropskou ústavní smlouvou, která tak padla pod stůl, respektive se musela transformovat právě v Lisabonskou smlouvu.
Některé náznaky bruselských názorů mohou být v tomto ohledu kontraproduktivní. Reuters například cituje anonymní zdroje, které říkají, že Mayová bude moci přijít s novou dohodou, když udělá kosmetické změny. Jenže kosmetické změny podporu dolní sněmovny nezajistí. Deník The Times zase píše, že EU bude určitě souhlasit s tím, že lhůta pro vystoupení se podle článku 50 Lisabonské smlouvy může prodloužit o tři měsíce za 29. březen příštího roku. Jenže takové zprávy mohou uklidnit některé zastánce setrvání v Unii a ujistit je v tom, že budou v úterý hlasovat proti dohodě o vystoupení s tím, že se příště dojedná něco lepšího. Podle všeho je to však naivní expektace.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
