Podle článku Anatola Kaletského pro Project Syndicate ale tato údajná bublina dospěla ve strukturální expanzi ekonomické aktivity, zaměstnanosti a zisků, která může fungovat spoustu let.
Podle Kaletského existují čtyři důvody pro takový optimismus.
Za prvé motory světové ekonomiky žhnou ve všech válcích najednou. Růst v USA, Evropě i Číně je docela robustní. Jednou se vrátí inflační tlaky a vyšší úrokové míry, ale vzhledem k vysoké míře nezaměstnanosti v Evropě, volné kapacitě v Číně a deflačním tlakům pramenícím z nových technologií a globální konkurence je nebezpečí přehřátí stále roky vzdáleno.
Bez tvrdých důkazů o inflačních tlacích budou centrální bankéři raději riskovat přílišnou stimulaci ekonomik, než aby předčasně utahovali šrouby. Šance pro rychlý návrat normální měnové politiky je nízká.
Druhým důvodem k optimismu je, že svět dnes lépe rozumí dopadu experimentálních měnových politik, jako bylo kvantitativní uvolňování a nulové či záporné úroky. Nevyzkoušený experiment vyvolával u mnoha expertů obavy, že vyvolá finanční nestabilitu. Bylo to přirovnáváno k droze, která dočasně probudí ekonomickou aktivitu, ale nevyhnutelně dojde k průšvihu, když se dávka drogy sníží nebo se její přísun zastaví úplně.
Americká centrální banka (Fed) se ale začala z kvantitativního uvolňování stahovat už na začátku roku 2014, úplně ho zastavila na konci téhož roku a začala zvyšovat úroky v průběhu roku 2015 – a to všechno bez následků předvídaných skeptiky.
Místo setrvalé stagnace americká ekonomika normálně roste a vytváří pracovní místa i bez monetárního stimulu.
Zatímco Fed postupně zvyšuje úrokové míry, Evropa a Japonsko plánují držet úroky na nule do konce dekády, takže negativní efekty amerického měnového zpřísnění budou postupně neutralizovány.
A nakonec je tu otázka korporátních zisků. Americkým firmám rostla ziskovost sedm let v řadě a nyní se v průměru asi naráží na strop. Roste ale ziskovost mimo USA, v Japonsku a v Evropě, kde vznikají nové investiční příležitosti. Také na nových trzích rostou zisky a úroky zůstávají nízké.
Samozřejmě jsou tu dlouhodobé úzkosti: Mohou nízké úroky kompenzovat vysoké dluhové zatížení? Klesá opravdu produktivita, jak naznačují statistiky, nebo stoupá, jak naznačuje technologický pokrok kolem nás? Zastaví nacionalismus a protekcionismus globalizaci? Podaří se zastavit nárůst příjmové nerovnosti? Seznam obav by mohl být ještě dlouhý, ale zároveň platí, že to, co se stane v budoucnu, je silně ovlivněno tím, co se bude dít v nejbližší době.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
